*Kdyby věděla v jakém stavu dnes skončí, pravděpodobně by si rozmyslela zda bude tak pít. Ráno ji totiž nečekalo nic jiného, než každodenní práce – postarat se o svou mladší sestru. Na bedrech nese vetší zodpovědnost, než většina vysokoškoláků v jejím věku, avšak nemůže škodit všem, protože některé jejich kamarádky už dávno mají vlastní rodinu, jiné neznají zase nic jiného, než ruch velkoměsta a večírky na každém rohu ulice u neznámých týpků, kteří jsou dle nich děsně cool. A přesně s jednou takovou tady byla, bohužel její polohu doteď nezná, jediné, co si pamatuje je to, že z lékařského hlediska by musela říct, že se učili všechno o dutině ústní. Celý svět se jí motal, všechno bylo najednou zábavnější, její tělo uvolněnější a ona odvázanější. Možná proto neměla sebemenší problém si to bez jakékoliv slušnosti vrazit do prvního muže, který se jí zdál na pohled sympatický. Lidi, kteří vám tvrdí, že na vzhledu nezáleží jsou jenom idioti, co nechápou život a nebo mu nechtějí porozumět, vlastně je tady ještě ta možnost, že žijí v naprosto jiné dimenzi. To, co vás na člověku jako první zaujme je právě vzhled, postoj těla či gestikulace a musí říct, že ona si vybrala velmi sympatickou oběť. Pokud by se ale právě teď podívala na sebe samu v zrcadle, pravděpodobně by se za sebe velice styděla. Obdarovává ho širokými úsměvy, jako kdyby byla jedna z těch holek, které potřebují najít pro dnešní večer sponzora a právě takovými lidmi pohrdala. Nešlo tomu však zabránit, ani kdyby chtěla, protože jeho modré oči jí k němu přitahovaly a nutily ji se usmívat. Nebyla opilá tak, že by nezvládla tíhu těla, nebylo jí ani špatně, jenom má dobrou náladu, svět okolo ní je hezčí a trochu se hýbe. To už byl první signál k tomu, že se přišla pobavit, ne snad? Ke všemu uvnitř sebe má varovný hlas, nějaký signál, který křičí, že jakmile to přežene, pak na druhý den bude toho muset hodně vytrpět. Pár panáků ještě zvládne, musí, pokud má přežít tento večer bez znechucení.
Smích je to jediné, co na několik sekund přerušuje jejich konverzaci, která nebyla vůbec ničím zajímavá a přesto tady dokázala naproti němu stát a pokračovat dál. Dvě osoby, které se přišly pobavit odděleně, ale nakonec skončí po část nebo zbytek večera spolu. Takové dny zažila ne jenom jednou, není první ani poslední člověk, který jí nějakým způsobem padl do oka. Na moment zakloní zlehka hlavu a s nepřestávajícím úsměvem na rtech vydechne. Vyhledá jeho oči do kterých se zadívá.* Zníš jako Horst Fuchs, pamatuješ si na něj? *Odhalí řadu bílých zubů a nedá mu prostor k tomu, aby promluvil.* Člověk, který by prodal všechno na světě. Možná by si měl zkusit pracovat v reklamní agentuře. *Nahne se trochu blíže k němu a nasadí takový ten vážný pohled s lehkým pobavením, přičemž přihmouří oči k jeho tváři.* Ale jen tak mezi námi děvčaty. *Zakmitá prstem mezi nimi.* Bonus v podobě tvé společnosti s radostí přijmu. *Mrkne na něj, přičemž zlehka našpulí rty a odtáhne se. Provokovala ho, jo rozhodně to dělala, byl to jakýsi způsob flirtování, který by poznal i slepý, strašně nenápadné. Na druhou stranu proč by se něčím takovým měla zabývat? Zůstal, mohl odejít a přesto ji dělá společnost. Lidi chodí do klubu se pobavit, ať už styl jejich zábavy bude ten večer jakýkoliv a nenápadné flirtování k tomu patří. V dnešní době flirtujete pomalu i s řidičem autobusu, když si potřebujete koupit jízdenku a nebo tím nepříjemným chlápkem u pokladny, který vám skládá nákup do tašky a tváří se u toho, jak moc velkou mu to dělá radost. Proboha...komu může dělat radost být takovým otrokem? Zažene ihned myšlenky, které se zatoulaly naprosto někde jinde, než mají být. Sevře o něco později papírovou ruličku, kterou jestli ještě takhle dlouho bude svírat, tak z ní smaže všechny údaje, které nasvědčují tomu, že to jsou vlastně peníze a ne zrovna málo. Tedy pro ty lidi, kteří zde chodí v kvádrech či mini šatičkách od Karla Lagerfelda to je něco, čím by si mohli zapálit drahý doutník a nebo jointa. Jak moc se ji příčí se jen na tak povrchní lidi podívat, natož s nimi přijít do styku. Říká se, že lidi nemáte odsuzovat, jistě...na tom něco pravdy bude, ale vzhledem k jejím zkušenostem se nějak tomu nemůže ubránit. Aniž by nějak nad tím přemýšlela, tak své tělo nechá „padnout“ na to jeho, přičemž se o něj začne opírat skoro celou váhou. Možná to dělá jenom proto, aby dobře viděla k baru, jelikož její velikost se neřadí do tabulek průměrných výšek a možná to tak prostě chce. Natočí k němu hlavu ve stejnou chvíli, co se na ni podívá a trochu se vyhoupne na špičky, aby ho lépe slyšela. Nemůže si nevšimnout očí, které se zadívaly k části, kde má rty a ji to nutí do širokého úsměvu, přičemž si nezapomene po nich přejet jazykem, jako kdyby ho tak chtěla ještě více provokovat. Musí se uchechtnout, protože nejenom, že má na jednu stranu pravdu, ale na druhou on nedělá nic proto, aby to zastavil. Právě naopak, nechává ji a ještě se k ní připojí. Neodpoví mu, alespoň zprvu, protože si chce vyslechnout, co dalšího má na srdci. Shlédne ke své ruce, která mu svírala rameno ne poprvé za tak krátký moment, co se dali do řeči. Vydechne zhluboka a upře na něj pohled.* Podívej...*Promluví a zrovna v tu chvíli se od něj odtáhne, stejně tak ruku nechá spadnout podél těla. Nevypadá vůbec tak, že by se jí dotknul, stále má ve tváři ten pobavený výraz s kterým za ním přišla.*...ty jsi ten, kdo se mi díval na rty. Jsem všímavá. *Poukáže na sebe samu a podívá se na něj pohledem „what's up, bitch?“ . Všechno, co si řekli nebylo řečeno v ničem osobním, jenom zábava, kterou si zvolili. Témata vlastně naprosto bez tématu, povídání o pitomostech, které by normálně neřešila a nebo prohodila v konverzaci na odlehčení. Vůbec není tou, kterou se zdá být dnešní večer a nejenom proto, že se chce odvázat, ale taky proto, že není v jejím zájmu se tady s někým seznamovat natolik, aby ten člověk poznal, kdo skutečně je. Nezajímá se o to, co si o ní myslí on nebo ten chlápek před nimi, který je tam mimochodem dostatečně dlouho na to, aby vypadl, či snad vyhazovač u dveří. Aby nestála konverzace, tak mluví o další hlouposti, která ji jako první napadne. Po celou dobu z něj nespouští pohled, jako kdyby jeho oči byly vším, co chce vnímat. Konečně po delší době dostanou objednávku pro kterou si přišla dříve, než on a přeci se dočkala. Nahne se zlehka přes barovou desku o kterou se zapírá tělem a strčí přímo pod nos barmance peníze, které byly dostatečně pokrčené na to, aby k ní hodila nějakou připomínku, že je nebude chtít vzít. K jejímu štěstí nic takového nepřišlo a namísto toho už nalévala další panáky tequily na kterou bude další ráno nadávat, že je to to největší zlo, které člověk může do sebe vstřebat. Poklepe prstami o dřevěnou desku, než se na něj zazubí a trhne hlavou směrem k němu.* Já mám velkou výdrž a snesu toho hodně. *Odpoví mu. Z jejího hlasu lze poznat, že nemluví jenom o alkoholu, ale myslí to všeobecně, otázkou však je, kam tím přesně mířila. Může se nad tím nezamýšlet a brát jako další flirtovní kec, protože to přesně muži dělají, hledají za vším pozornost (ne, že ženy by byly jiné), kterým se ho snaží nalákat k sobě a nebo jenom krutou životní zkušenost, ona sama by vsadila na to druhé. Považuje za slušné se mu představit po tom, když už se rozhodli společně popíjet u baru a tak k němu natáhne ruku a prozradí mu své pravé jméno. Musí se přiznat, že někdy to nedělá, protože nestojí o to, aby si ji vyhledával nějaký idiot se kterým se omylem hodí do řeči v opileckém stavu, nejednou se jí to stalo, nejednou na to doplatila, ale jelikož muž, který stojí před ní se jí zdá natolik správný, aby věděl její křestní jméno, tak nad tím neuvažuje. Ušklíbne se na něj.* Vždycky jsi tak...*Podívá se někde nahoru, jako kdyby hledala to správné slovo, aby vyjádřila to, co chce říct.*...negativní? *Povytáhne pravé obočí a sjede jeho tvář pohledem. Za celou dobu, co jsou spolu má více narážek, než kdy ona měla za celý měsíc. Lidi jsou různí a jelikož ve své práci potkává denně hned několik typů osobností, tak ji nemůže překvapit jenom tak někdo. Pousměje se na něj a lehce mu stiskne ruku, když sevře tu její. Nepustí ho, právě naopak. Stále svírá jeho dlaň, přičemž se k němu začne naklánět. Vydechne mu teplý vzduch do tváře a na lících může cítit na pár sekund ten jeho. Znovu se o něj opře, už po několikáté za večer a zahledí se do modrých duhovek, které jsou ji blíže, než kdykoliv předtím. Jeho oči nebyly jenom modré, byly...omamné. Předvídatelné, laciné...tak by někdo mohl nazývat její chování, všechno, co dělala a co naznačovalo jenom jedinému. Opustí teplo jeho těla odtažením, ale stále zanechává konečky prstů spojené s těmi jeho, přičemž zamíří někde k východu. Vyhýbá se co nejvíce těm, kteří mají tendence do nich neustále vrážet. Vůbec nemyslí na svou kamarádku, kterou tady zanechá, vlastně ona ji nechala samotnou první, teď přemýšlí jen nad tím, že večer může být ještě lepší, než očekávala.
Ještě před chvílí stála na parketu v klubu a zničehonic se objevila před prahem bytu, který jí patřil. Klíče měla v ruce připravené, stačil ještě jediný tah k tomu, aby otevřela dveře a nechávajíc ho vstoupit dovnitř nestarajíc se o to, co bude ráno. Avšak chtěla to jinak, oni to chtěli jinak. Prudce zády narazí do dveří, přičemž hlasitě vydechne. Celé tělo se napne a ani neví jak, otočí v rychlosti klíčem po směru a odemkne. Jednu ruku položí na jeho pás, tu druhou nechává podél těla, jelikož v ní svírá psaníčko, které měla po celý večer s sebou. Hluboký nádech, další pohled do jeho očí u kterých dlouho nevydrží a musí sjet o něco níže. Zadívá se na plné rty, které chce ochutnat, které by měly být pro dnešní večer jen její. Cítí teplo jeho těla na tom svém a musí se přiznat, že chce víc, že ho chce zbavit veškerého oděvu, který ji brání v tom ho cítit naplno. Rty se dotknou těch jejích, tak sladké, tak horké. Vyvíjí na ně určitý nátlak, který je každou další sekundou větší a vášnivější. Jeho ruce ji nutí své tělo tlačit na to jeho, dostávají jí do euforie už teď. Nad ničím nepřemýšlí, automaticky zatáhne za kliku a vtáhne ho sebou dovnitř svého bytu. Odhodí prudkým pohybem ruky svazek cinkajícího kovu někde k botníku, kde hned na to přistane i psaníčko. Zabouchne nohou za nimi dveře a tak se konečně cítí volná. Není už nic, co by jí bránilo se ho dotýkat, dělat si to, co bude chtít. Položí druhou ruku na jeho pas, který sevře a po paměti ho směruje více do bytu. Rozezní se na moment trochu hlasitější smích. Místo odpovědi spojí jejich rty a uchopí lem bundy, kterou začne stahovat dolů. Nechá ji dopadnou někde na podlahu dále se o ni nestarajíc. To samé ho nechá udělat a z části mu trochu pomůže. Její bunda narazí do nějakého předmětu, jelikož se ozve menší rámus, ale právě v tento moment to nijak neřeší. Nechá se vyzvednout, přičemž ruce dá okolo jeho krku. Nakloní se do strany, tak, aby měla přístup ke krku a zatímco se snaží najít její postel, tak už ho zahrnuje polibky na krku a čelisti. Narazí zády do matrace postele a posune se nahoru, aby měl tak lepší prostor k ní. Obdaruje ho úsměvem, který lemuje měsíční světlo prozařujíc oknem do pokoje. Rukama putuje po jeho těle,které jako kdyby nejdříve zkoumala, než se rozhodne z něj sundat triko. Nechá ho zapadnout někde za postel, snad proto, že na tom teď nezáleží. Přejede konečky prstů po nahé kůži a svalech, které ještě více v jeho poloze vyniknou, když v tom se začne zvonivě smát. Podívá se směrem, kde má svou menší knihovnu, či to snad jsou jen poličky se zbytečnostmi, ani neví sama, jak to přesně nazvat. Zapře si jednu nohu o bedra, jako kdyby ho snad chtěla zastavit, kdyby se náhodou rozhodl jít zkontrolovat nepořádek, který způsobil. Nejdříve jeho otázce nerozumí, proto to svraštěné obočí, ale jakmile natočí hlavu o strany a podívá se na svého plyšového kamaráda, tak se musí znovu zasmát.* To je pan Teeny. *Uchechtne se a už se po něm natahuje rukou, aby si ho převzala, když v tom skončí někde mezi hromadou věcí na podlaze.* Hej...*Podívá se mu do tváře.*...to ti jenom tak neodpustí. *Položí s úsměvem obě ruce na jeho tvář, kterou si k sobě přitáhne. Spojí jejich rty a nenechává ho nad sebou příliš dlouho. Nohami se zapře o jeho tělo a rychlým pohybem se vyšvihne. Sklánějíc se k jeho tváři zůstane chvíli bez jakéhokoliv pohybu a jediné, co narušuje ticho v místnosti jsou její vzdechy, které naznačují tomu, jak moc příjemné jí to je. Oči má po celou dobu zavřené, aby vnímala každým kouskem těla jenom jeho pohyby, všechno, čím se ji snaží přivést do extáze. Oblečení jde z jejich těl rychleji, než by to bylo za normálních okolností. Zaboří tělo do matrace a nechá ho, aby se na nad ní skláněl. Obě nohy obmotá okolo něj, aby mu dala lepší přístup k sobě, přičemž se přisaje rty na ty jeho, stále je ochutnává, stále jsou pro ni nepoznané a chce si je užívat tak dlouho, jak bude moct. Jak čas ubíhá, tak za okny se ztrácí černé obloha a nahrazuje ji ranní svítání. Jejich nahá těla už nejsou propojená v jedno, avšak stále jsou v těsné blízkosti toho druhého.
Brzy už je místnost naplněná slunečními paprsky, které tancují na jejich tvářích. Nasaje vzduch do plic, přičemž jí do nosu udeří opar alkoholu a nočního klubu. Automaticky zkřiví tvář do úšklebku a přejede si dlaní po obličeji, jako kdyby to byl nějaký ranní rituál dříve, než otevře oči. Stačí prvních pár sekund k tomu, aby jí v uších zněl ten pískající nepříjemný tón, který prostupuje do spánků a vytváří tak neúnosnou bolest hlavy. Ranní kocovina se dostavila dříve, než by si to přála, vlastně si to nepřála vůbec, ale vzhledem k tomu kolik...zajisté, vždyť si sotva pamatuje, kolik toho vypila. Pamatuje si na jisté věci, v dalších má totální bordel a nebo jí tam mezi tím vším něco chybí. Poslední, co si dokáže ještě tak pořádně vybavit je popíjení panáků s tím klukem, co měl tak krásný úsměv. A v tu chvíli prudce otevře oči, jako kdyby se probrala ze šokující smrti. Všechno, co vidí je zátylek mužské postavy, která je k ní otočená zády. Zatají se jí dech, všechno se zastaví a její žaludek se obrátí, takže má pocit, že bude každou chvíli zvracet. Nelituje toho, co udělala, či snad, že se probouzí vedle někoho, koho vůbec nezná, ale jde tady o princip. Šla se bavit, šla se opít, ale není ten typ, který by si tahal po každé akci někoho domů a vlastně si ani nevzpomíná pořádně na to, jak se to stalo. Počkat...možná….možná jenom tady prostě přespal, o co jde, že? Uchopí peřinu, kterou zlehka nadzvedne a sjede v rychlosti své nahé tělo, stejně tak i jako část jeho.* Fuck...*Zašeptá pro sebe, aby ho nevzbudila. Nakloní hlavu do boku a pomyslí si „Hm, ale má dost dobrý zadek. Asi sis vybrala dobře“. Nechá jedinou věc, která je zakrývá dopadnout do původní polohy a zapře se lokty o matraci. Na moment zavře oči, když se znovu snaží dát všechny ústřižky z večera dohromady. Když se zamyslí nad tím více, pamatuje si, že byli spolu v bytě, ale zatraceně stále neví, jak se zde dostali. Otevře oči a opět se na něj podívá, přičemž si povzdychne. Zdá se, že to bude opět jedno zajímavé ráno, možná by byla radši, kdyby byla bez kocoviny a ten, kdo by ležel vedle ní by byla Erin, co by chtěla nachystat snídani, než půjde do školy. Opatrně pozvedne peřinu a lehkými pohyby se začne soukat z postele, přičemž ho musí přelézt, jelikož leží na té straně, kde je jediný východ. Druhá strana postele je přitlačená ke zdi. Jakmile opustí postel, tak rychle přeběhne do koupelny, kde na sebe hodí první triko a kraťase, co jí vlezou pod ruku. Zadívá se na sebe do zrcadla a jenom vykulí oči nad svým zjevem po večírku. Jediné, co udělá je to, že si vyčistí zuby, trochu si dá do pořádku vlasy a odejde do kuchyně, kde do sebe hodí prášek proti bolesti hlavy a udělá si kávu. Chvíli tam jenom tak stojí opřená o kuchyňskou linku, mírně nervózní z toho, až se probudí. Uchopí mezi prsty ucho hrníčku a vrátí se za osobou, která stále leží v jejich peřinách. Už když tam přijde může zachytit pohyb, což naznačuje, že to nebude jeden z těch, kteří spí do odpoledních hodin. Opře se o zeď a pousměje se nervózně.* Dobré ráno. *Až teď má možnost se mu zadívat do tváře, kterou si jen matně pamatovala. Upřímně je ráda, že se probudila vedle někoho jako je on, než aby se musela mlátit do hlavy a říkat si, že přeci s někým takovým nemohla nic mít.* Uhm...*Kousne se do spodního rtu, jako kdyby ani nevěděla, co vlastně říct.*...dáš si něco k pití? Kávu, čaj, vodu? A nebo budeš chtít něco na bolest hlavy, protože upřímně já ještě teď slyším v hlavě „Hula hula hu...ooo“. *Zasměje se a zavrtí hlavou sama nad sebou. Napije se kávy a je ráda, že zažene pachuť po alkoholu, kterou i po vyčištění zubů cítila v ústech. Přikývne souhlasně, když si zažádá o šálek kávy a bez jediného slova se odebere do kuchyně, aby mu ji připravila. Nazpět se vrátí s podtáckem na kterém je káva, mléko a cukřenka. Položí to na poličky ze kterých byly ještě pořád věci na podlaze.* Nevím, zda si ji dáváš s mlékem nebo sladíš, tak...*Poukáže směrem k podtácku, kde mu přinesla všechno, co by mohl potřebovat. Posadí se na okraj postele a chvíli zůstává mlčet, než se mu podívá do tváře.* Je mi to opravdu trapné, ale...mohl by si mi prosím zopakovat tvé jméno? *Pousměje se na něj omluvně. Vůbec si na to nepamatuje, pravděpodobně to pro ni nebylo až tak důležité. Jde na ní poznat, že je částečně nesvá, protože na mysli má stále to, že musí vyzvednout Erin od sousedky a nemůže se takhle zdržovat. Na druhou stranu není nezdvořilá a on jí přijde jako správný kluk, takže ji ani nevadí, že je tady. Tentokrát se odmlčí na delší dobu.*
