Contaminated Zone RPG

Roleplay Czech/Slovak Game; Facebook stránka, kde nájdete všetky potrebné informácie: https://www.facebook.com/contaminatedzonerpgczsk/?fref=ts
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Vortex Bar & Grill

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Admin
Admin


Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 01. 05. 16

PříspěvekPředmět: Vortex Bar & Grill   Sun May 01, 2016 9:42 pm

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://contaminatedzone-rpg.forumczech.com
Hannah Clarke

avatar

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 02. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vortex Bar & Grill   Wed May 11, 2016 10:55 pm

*Na jazyku jí pohrává chuť posledního panáku tequily, svět se jí začíná zlehka točit a do těla ji proudí čím dál více energie, jako kdyby atmosféra okolo ní byla baterií, která ji dobíjí. A možná to má co dělat s látkou, která ji koluje v krvi a probouzí tak adrenalin a povoluje zábrany. Dnešní večer je její, tak si to alespoň slíbila. Žádné starosti, žádné povinnosti, žádné přemýšlení – žije teď a tady. Ruce má zdvižené nad hlavou, které se pohupují do rytmu hudby, boky kroutí do stran a hlavu má zakloněnou dozadu. Nachází se v taneční eufórii, kdy nevnímá nic jiného, než pocit lehkosti a naprostého nezájmu o druhé. Po několika minutách odejde z tanečního parketu, přičemž se zastaví u jednoho stolu o který se podepře. Několik pramínků vlasů má přehozené přes tvář a jemný, rozhodně opilecký úsměv je jakousi její odzobou. Přejede si jazykem po rtech, které jsou z jisté části vysušené a tak uzná za vhodné jít k baru a objednat si něco k pití. Snaží se procpat mezi lidi a vzhledem k její výšce by člověk řekl, že je to velmi lehké – opak je pravdou. Lehce vás někdo přehlédne či přimáčkne ke zdi a vy nemáte jedinou šanci se pohnout nebo vzdorovat. Po několika neúspěšných pokusů o oslovení barmanky, která především obsluhuje mužskou společnost, protože jí komplimenty zvyšují její přehnané ego to vzdá, a odtáhne se od barové desky. Přejede rychlým pohledem osazenstvo a vybere si jednu „oběť“ ke které si to nakráčí. Hrudí narazí do těla člověka, jako kdyby jí dělalo problém udržet balanc, ale na druhou stranu to mohl být i úmysl, kdo ví? Levou ruku mu položí na rameno, přičemž se přitáhne blíže k jeho tváři a postaví se na špičky. Věnuje mu jeden ze svých širokých úsměvů.* Fešáku...*Osloví ho, přičemž se lehce uchechtne. Lze poznat, že je pod jistým vlivem alkoholu.*...mohl by si mi být s něčím nápomocný? Neboj se, nechci tě zneužít. *Kousne se do spodního rtu a neubrání se dalšímu úsměvu. Pravou ruku pozvedne do výšky jeho oči ve které je padesát babek.* Prosím, objednej mi panáka tequily a zrovna přihrej i jeden sobě. Kdybych měla čekat na to, než mě ta ženská obslouží, tak usnu v nejbližším boxu. *Našpulí mírně rty a pár sekund na to se na něj zazubí jako malé dítě, které si právě u rodiče vyptává drahou hračku a snaží se to uhrát na ten nejroztomilejší úsměv na světě.* Nebo vodku? Ne...ne vodka je zlo. Když jsem ji pila naposledy, tak jsem nebyla schopná ani nastoupit do taxíku. Oh bože...pamatuji si, že dva dny na to jsem měla zkoušku. Měl by si vidět, jak jsem vypadala, divím se, že mě nevyhodili. *Zavrtí nad tím hlavou a usměje se, přičemž si tak nějak uvědomí, že vlastně ani neví, proč mu to říká. Jenomže tak nějak jí je jedno, co si bude myslet, protože dnešní večer si má užít a kašlat na všechno ostatní, úplně vypnout a nezajímat se, co si myslí druzí. I když na druhý den se možná bude za sebe stydět, pokud si to bude pamatovat.* Promiň...to si vědět nepotřeboval. *Převrátí očima nad svým chováním, ale i tak jde poznat, že je jí to úplně jedno. Hlavně ať dostane dalšího panáka a může pokračovat.*
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayden Craves

avatar

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 02. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vortex Bar & Grill   Wed May 11, 2016 11:03 pm

*Laserové svetlá všetkých farieb, pretínajúce a režúce do vzduchu každým smerom. Odrážali sa od lesklej dlážky, od pohľadu jeho zreničiek, ktoré letmo prechádzali preplnený parket ľudí, na ktorých padala tma a sekundové útržky zábleskov svetla, ktoré sa strácali v hlasnej hudbe. Zľahka prižmúri oči a nakrčí čelom, pootvárajúc nepatrne ústa k jednému z kolegov, ku ktorému sa cez hluk nakloní, než skriví pery do pobaveného úsmevu a zhlboka vydychujúc už automaticky napne širšou hruďou. Nezáležalo na slovách, ktoré medzi nimi vo štvorici prelietli priestorom a ktoré nie všetci zachytili, no aj tak sa nakoniec tvária, že vedia presne, o čom sa hovorí. Nekonečná oslava prítomnosti, tváre jeho priateľov, ktoré sa strácajú v pohároch alkoholu, stolom, či rovno na bare, ráno si nepamätajúc nič z večera – bolo to tak vždy, keď im v piatok po týždni padla. Len štyria slobodní, či životom otrávení idioti, ktorým nezáleží na zajtrajšku. Takzvaná zásahová jednotka mesta Atlanta, nechávajúca sa unášať od bežných rutín, či povinností. Jedným pohybom stiahne z ramien cez paže koženú bundu a odhodí ju na jednu z voľných stoličiek pri obsadenom a hlavne prázdnom stole, ktorý sa už čoskoro zaplní sklenenými pohármi destilátu. Čierne obtiahnuté tričko obkresľovalo snáď každý jeho sval, niečia päsť na jeho pleci, mužská ruka okolo jeho ramien, zvierajúc ho veselo bližšie k vlastnému telu. S výdychom pretočí očami a obráti tvár k najmladšiemu z nich, ktorý ich tu ako vždy čakal už niekoľko minút dopredu ubezpečujúc sa, že ho ani jeden z nich v dnešný večer a v rannej opici nepredbehne.* Som jediná výnimka, alebo prekliati „fízly“ chodia na párty vždy medzi poslednými? *Vysúka zo seba plavovlasý, značne pripitý muž, ktorý sa prakticky podopiera pomaly už celou váhou oňho, aby sa vôbec udržal na nohách. Jeho slová boli prekrútené, myšlienky zašité niekde v hĺbke jeho omámenej mysle, po niekoľko mesačnej praxi si však väčšina ľudí dokáže vyvodiť ich skrytý význam. Dlaňou ruky ho pár krát pobúcha po ramene, než zdvihne tvár k zvyšným kolegom, ktorí sa ešte nestihli rozpŕchnuť po bare a slabo pokrúti hlavou.* Zlacneli Gin, alebo si dnes ešte vo väčších sračkách, než obyčajne, Jimi? *Uchechtne sa sucho, než ho popostrčí ku stolu, pričom Jimiho ruka pomaly skĺzne z jeho pliec a zadok padne s prehľadom na voľnú stoličku, zatiaľ čo sa len tak-tak stihne zaprieť lakťami.* Dnes je to na mňa...*Podvihne k ním Kayden pažou, aby ho vôbec zaregistrovali, počúvajúc slová Jima, ktorý s hlavou v dlaniach odlišoval všetky zvuky od prihlučného rytmu.* Ja som stále tu, Denny. *Začne muž bež štipky zdravého rozumu mumlať o ďalšom miešanom.* Ani v pekle, kamarát... Tvoja pečeň má dnes šokov až-až. *Mykne hlavou zo strany na stranu, nakrčí obočím a pobavene zopne pery hľadajúc si smer k pultu, pri ktorom už ako obyčajne stála celá fronta sledujúc mladú barmanku, ktorá zámerne každú minútu preťahovala na desať. Otrávene podvihne hlavou a mierne ovesí ramená, ignorujúc väčšinu ľudí, ktorí doňho bez slova narazia. Až keď sa konečne dostane na radu, s polovičným, prekrúteným úsmevom stiahne pri bare rovno dva panáky s vodkou, objednávajúc ku stolu niekoľko ďalších miešancov, veľmi nehľadiac na typ, či cenu. Už-už sa otáča od pultu, keď zboku tela cíti ďalší náraz, tento krát ho to však zastaví, stopne na mieste, akoby mu niečo zabraňovalo sa uhnúť a prejsť späť okolo. Najskôr neprítomne obráti hlavu jej smerom, než jeho pohľad, pozornosť, zmysli pristanú pri jej tvári, skúmajúc a zároveň ignorujúc každý detail. Slabo nakrčí obočím, ako cíti dotyk jej prstov na pleci, akoby sa chcela podoprieť, alebo len príliš nápadne priblížiť ešte bližšie než dovtedy. Trochu príliš nízka, mierne opitá, už na pohľad nestarajúca sa o nič a nikoho. Slabo sa pousmeje nad jej oslovením a ironicky nadvihne jedným kútikom úst, než sa jeho dovtedy zľahka napäté črty už kompletne zjemnia. Prišlo mu to zábavné, ona mu prišla zábavná.* Vážne nie? *Spýta sa so značnou iróniou v hlase, pričom naberie nejaký vzduch nosom do pľúc a mykne ramenami.* Pretože doteraz to vyzeralo zaujímavo... *Prizná bez mučenia svoje pobavenie nad situáciou, pričom zľahka opätuje jej úsmev jemu typickým úškrnom, keď si všimne niekoľko bankoviek v zovretí jej dlane. Jazykom si prechádzajúc po spodnej pere, prejde peniaze zrakom, než uzná, že mu je žena pred ním na jeden, alebo niekoľko panákov, sympatická viac ako dostatočne. Vyzývavo nadvihne jedným obočím, ohrnie perami a pokrčí plecami. Široký úsmev na jeho tvári by sa dal krájať, krásne lemujúc ten jej, akoby do seba v ten večer nejakým spôsobom zapadali.* Možno by som ťa mal pozvať, keď si do mňa ako stotisíca ôsma narazila...*Obráti sa na polovicu od nej späť k pultu, jasne nechávajúc päťdesiat babiek vo vlastníctve pôvodného majiteľa, pričom pohľadom odsunie muža pred sebou, než sa znovu otočí k nej.* Robíš to stále, keď ťa nebaví čakať, alebo si len hľadala dôvod, prečo do mňa vraziť? *Hneď vzápätí sa potichu zasmeje, odvrátiac zrakom niekam do priestoru.* To znelo povýšene. Moje ego je väčšinou v poriadku. *Vydýchne nadväzujúc sa trochu zmätene na jej snáď päťminútový opilecký monológ . Nemohol si pomôcť, nemohol zabrániť krivému úsmevu, svetlu z reflektorov, ktoré sa odrážalo v jeho očiach, aby aj keď celkom zbytočne, ale predsa zachytili každé slovo.* Tak či tak skôr vyzeráš ako tequilové dievča. *Uzavrie to napokon a okamžite sa pritisne k baru, ako náhle muž pred ním konečne vypadne a oboch ich obíde niekam do prostred miestnosti. Blonďavá barmanka sa naňho usmeje spôsobom, ako na tisíc mužov pred ním, pričom sa nakloní nad pult a priam entuziastickým hlasom vyplodí tých pár nacvičených slov.* Daj mi rovno fľašku...*Jedným okom sa pozrie k dievčaťu, ktoré doňho len pred pár sekundami vrazilo a momentálne stálo neďaleko po jeho boku.* A tu pre...fešandu, *oplatí jej stále pobavenie prezývku,* môžeš zatiaľ naliať panák. *Nakoľko vyzerala, že ich ešte pár bude potrebovať a on pri nej dvojnásobne tak. Samozrejme, znovu celkom zabudol na kolegov, ktorí sa už istotne rozpŕchli po bare a jeden by ich hľadal len s námahou, a tú on vykladať nebude.*
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Hannah Clarke

avatar

Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 02. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vortex Bar & Grill   Wed May 11, 2016 11:11 pm

*Tělo vrtící se do rytmu a uvolněná mysl, to bylo všechno, co vnímala. K dokonalosti už jí jenom chyběl panák tequily v ruce a byla by naprosto spokojená. Jediný večer v měsíci, jediný den, kdy může zapomenout na všechno a všechny, žít okamžikem a nestarat se, co bude zítra ráno. Uvolněné myšlenky byly pro dnešní večer všechno, co chtěla, ale i přesto nemohla občas přemýšlet nad faktem, že svou mladší sestru nechala doma jenom proto, aby se mohla jít jednou za čas bavit. Ovšem když jste v mladém věku, tak si ho chcete i užít, i když máte povinnosti vůči ostatním. Nemůže nad tím ale přemýšlet dnes a právě tady vzhledem k tomu, že jí v krvi koluje alkohol, který odbourává zábrany. Nemůže si zničit dnešní večer tím, že by jí přepadl vztek ke své matce, která se rozhodla všechno vzdát a nechat jí v tom, nemůže přenechat nenávist k otci, aby ji ovládla, protože v tom případě by nejradši vzala mobil a nechala mu na záznamníku pěkný vzkaz o tom, jak moc jeho osobou pohrdá a že uvnitř sebe doufá, že se mu to všechno jednou vrátí. Nikdy nebyla člověkem, který by přál někomu něco špatného, ale jak může jednoduše zvládnout všechno, co ji potkalo v dospívání ? Má v sobě tolik nevybouřené zlosti, že jakmile to jednoho dne všechno vyjde na povrch, tak nebude k zastavení.
Černé myšlenky chce zahnat dalším panákem zlatavého pití, který byl nedaleko od ní, ale za to bylo těžké se k němu dostat. Otravovalo jí to, když musela stát přitisknutá k barové desce sotva schopná se pohnout. Blonďatá barmanka měla oči jenom pro ty, kteří jí dávaly komplimenty a to mělo za následek ještě větší povrchnost a sebedůvěru. Většinou od takových lidí obrátí znechucený pohled někde na druhou stranu, protože jí to tak moc připomíná jejího otce, který vždy překypoval jistou arogancí díky jeho práci a přitom nebyl nic víc, než jenom obyčejný parazit. Klidně by vsadila všechny své peníze, která má u sebe na to, že i přesto, že si založil novou rodinu chodí za nějakou jinou krávou, která je o polovinu mladší, než on. Možná měla zůstat na parketě, vnímat jenom hudbu a očkem sledovat pohyb její kamarádky, která právě zkoumá dutinu ústní nějakému hezounkovi, kterého potkala snad už při vchodu do baru. Musela si pro sebe mumlat nadávky na barmanku, která stále nebyla schopná ji obsloužit a je si více, než jistá, že spolu už navázaly nejméně třikrát oční kontakt. Asi ji nezbývá nic jiného, než někoho požádat o koupení jednoho pitomého pití, protože s takovou by tady akorát vystála důlek v zemi a vystřízlivěla by – to jsou dvě věci, které dnes opravdu nechce. Odtáhne se a nechá místo sebe pustit dalšího opilce, který by měl nejlépe zvažovat to, zda chce pít něco jiného kromě vody. Jenom v rychlosti přejede každého pohledem, než si vybere svou mužskou oběť ke které si to rychlým krokem vykročí, aby ho ještě stihla. Pravděpodobně je to vina alkoholu, kdy do něj hrudí narazí a to už buď z důvodu, aby ho zastavila v odchodu a nebo jenom ztratila rovnováhu. Cítí v oblasti hrudníku jistý tlak, který si zavinila sama, ale není to nic, co by nešlo ignorovat. Zakloní zlehka hlavu dozadu, aby se mohla pořádně podívat do mužské tváře, která ji zaujala už před pár sekundami. Pootevře ústa, jako kdyby chtěla něco říct, ale nic z nich nevyjde. Namísto toho položí ruku na jeho rameno na které zatlačí a postaví se na špičky, aby se mohla nahnout k jeho tváři. Nad jeho výrazem nepřemýšlí, vlastně se ani nezajímá o to, zda je mu to nepříjemné, chce ho požádat čistě o malou laskavost. Hlasitěji se zasměje při jeho odpovědi – „ten kluk se mi líbí“ pomyslí si. Neurazil se, vzal její poznámku přesně tak, jak byla určená a ještě k tomu neváhá se připojit k žertování. Ne každý dobře vypadající muž v Atlantě je takový, většinou jsou to machýrci, kteří si myslí, že když vám ukážou průkazku z armádní školy, že mu padnete k nohám nebo lépe řečeno, necháte ho vejít mezi ty své.* Hmm...*Zamručí vesele a sjede ho pohledem, jako kdyby ho skenovala.*...možná později. *Poví s úsměvem na rtech, který jasně naznačuje, že je to jenom pobavení a nic z toho není myšleno vážně. Sevře v ruce o něco pevněji peníze, která mu dává skoro před obličej, aby bylo dostatečné jasné, co chce a že to chce hlavně za vlastní. Není jedna z těch, kteří k vám přijdou, hodí pár úsměvu a očekávají, že je celý večer budete zvát, dokud nepadnete do prvního boxu, kde vás ráno bude tahat vyhazovač. Jeho úsměv je okouzlující, něco, co vás zaujme a nutí vás pozvednout koutky úst a odhalit tak své bílé zuby. Musí se přiznat, že ani ona tomu nedokáže odolat a všechno mu to oplácí ve stejné míře. Najednou všechny ty negativní myšlenky a zlost odpadnou a nahradí je jenom spokojený pocit z příjemné konverzace a společnosti, jako kdyby to tak prostě mělo být.* Oh...to je jako ty reklamní akce. *Ušklíbne se pobaveně a stále se drží v jeho těsné blízkosti, navíc ani nemá pomalu kde jinde by se pohnula.* Náš stý zákazník dostane nový tyčový mixér. *Napodobí ženský hlas v reklamě, která běží na jedné ze stanic a zasměje se sama sobě. Vydechne bezmocně, když si udělá po svém, ale stále si nechává peníze v rukou, protože opravdu nestojí o to, aby jí někdo dnes něco kupoval. Znovu se podívá do očí, které nelze přesně identifikovat vzhledem ke tmě a laserům, která zaplňuje celou místnost. Našpulí rty a přisune se k němu tak, že se o něj z boku opírá.* Kdybych ti řekla, že je to to druhé, co by sis myslel? *Podívá se na něj vyzývavě, přičemž si přejede jazykem po rtech. Jistá svůdnost jí zůstane ve tváři jen na pár sekund, než se zasměje a položí mu ruku na paži, kterou jemně stiskne.* Ne, opravdu jsem ti tě vybrala jenom kvůli tomu pití a ano..*Přikývne několikrát hlavou. Stále jde poznat, že si z něj jenom utahuje.*...znělo to dost povýšeně. *Stáhne ruku podél těla a znovu se rozkecá. Ani neví, proč mu to vlastně povídá, když je to naprosto cizí osoba, kterou nic z jejího života zajímat nemusí. Věnuje mu jenom slabý úsměv při jeho poznámce a nechá ho, aby jim objednal pití. Má tendenci stále lehce vrtět tělem do rytmu hudby, která je na její vkus až příliš hlasitá. Nezabrání to však tomu, aby přeslechla to, jak jí nazval. Musí se tomu zasmát, přičemž povytáhne pravé obočí. Jeho oči jsou jako dva magnety, které ji dnes přitahují a ona má tušení, že nebude už jenom tak snadné se od nich odtrhnout. Nahrne se k baru, když barmanka donese jeho objednávku, přičemž se na ni podívá možný trochu arogantně a pozvedne padesát babek, které doteď svírala v ruce.* Tak rovnou ještě jednu tequilu a pro...*Podívá se na něj stylem, jako kdyby byl hřích neznat jeho jméno a zároveň jí to bylo úplně jedno. Obrátí se znovu k ženě za barem.*… pro něj to samé, však on to zvládne. *S úsměvem ji strčí do ruky peníze a nechá ji připravit její požadavek. Zanedlouho se před nimi objeví další panáky tequily, přičemž si nezapomenou k tomu dát sůl a citrón, jak je zvykem. Po celou dobu v jeho společnosti se cítí uvolněná, plná energie a hlavně ji tvář zdobí úsměv, který dlouho nikomu nevěnovala v takovém množství jako právě dnes jemu. Zničehonic pozvedne ruku.* Mimochodem jsem Hannah. *Představí se až po jisté době, přičemž uchopí jeho ruku, kterou jemně sevře. Nepustí ji po představení, právě naopak. Stále ji zlehka drží a nakloní se k němu blíže. Může cítit její dech na tváři, tělo, které do něj naráží, protože je těžké po všech panácích držet rovnováhu.* Co kdybychom šli někde, kde nebude takový hluk? *Navrhne mu a nahne hlavu na stranu, přičemž se zadívá do jeho očí. Není tak daleko od jeho rtů, dalo by se říct, že dýchá to, co on vydechuje. Setrvává v očním kontaktu jistou dobu, než se odtáhne a sevře na okamžik mezi zuby spodní ret. Začne se od něj odtahovat, ale prsty je stále zachycená o ty jeho, které se snaží ho tlačit směrem, kterým jde. Všechno nasvědčuje tomu, že má namířeno k východu.*
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Kayden Craves

avatar

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 02. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Vortex Bar & Grill   Wed May 11, 2016 11:15 pm

*Horká pachuť na jazyku sa im pohrávala v ústach. Jej zvyšky zaschýnali na plných perách obtierajúc sa často o iné, cudzie. Ničím netlmené, ostré svetlá reflektorov sa odrážali od zrkadlovej dlážky na stenu preplnenej miestnosti. Ťažký vzduch, ľahký tlak na pľúcach, ktorý pomaly naberá váhu, pomaly ich sťahuje dole, než sa budú musieť konečne zastaviť a padnú dole z nôh. Desiatky hlasov z každej strany, vibrujúca frekvencia rytmu z hudby, ktorá nikdy neutíchala, nikdy sa neprestala ťahať z obrovských, mykajúcich sa reproduktorov na rohoch sály. Telá všetkých sa dotýkali, narážali do seba ako na uliciach bez toho, aby sa ktokoľvek z nich otočil, obzrel, či zarazil nad niekoho rukou, ktorá sa dotkla končekov ich prstov. Noc zabúdania, chladná, mierna, letmá, na pocit ešte skorá, a každú sekundu iná, premenná. Nakloniť hlavu dozadu, zavrieť pomaly oči, len zľahka, jemne, nechať sa unášať po jej prúdoch a nechcieť myslieť na nič reálne, nič skutočné, či naozajstné. Len mylné predstavy v ich hlavách, ktorá sa aj oddelené od seba spájali do jednej, pričom stačil jediný pohľad, ktorý všetkému vypovedal. Alkohol ich mohol zraziť na kolená, upätosť celkom zabiť – život bol len paralelnou vecou. Ako svetlá laserov, ktorých sa nikdy nedotkne, ktoré nikdy neucíti na holej koži a ktorých líniu môže jedným pohybom zničiť. Človek by tých vysokoškolákov nazýval bláznami, šialencami bez medzí, bez prestania a bez zastávky, na ktorej čakal rozbehnutý autobus, ktorý nedokážu stihnúť, pretože im do tváre narážajú prudké kvapky chladného dažďa, dážď im bráni vidieť na cestu a cesta je pridlhá, aby ju kedy bez snahy prebehli. A po tom, čo odíde a oni ho opäť zmeškajú, sklamane sa vracajú na začiatok, stále dookola vidiac v diaľke príchod nového, ktorý nikdy nezastavia. Rovnako ako omamnosť alkoholu, rovnako ako uvoľnenosť ich kostí, každej časti tiel, ktoré sa len prehýbali zo strany na stranu, akoby viac na ničom nezáležalo.
Už pri vchode mal pocit, že na tento večer zrušili prívod klimatizácie, kvôli nedostatočným zárobkom na lacnejšom alkohole a na nič statickej miestnosti, z ktorej boli všetci odviazaní ako stredoškoláci zo sedemdesiatych rokov. Medzi rozmýšľaním, prečo by tichý večer s pivom nebol lepší, zatiaľ presne mieriace päste jeho kolegov ho niekoľkokrát udrú do pleca, akoby ho chceli prebudiť. Akoby im vadilo, že jeho vnímanie, či pozornosť nepatrila im, ale preplnenému parketu osôb, ktoré v živote nevidel, nepoznal, a predsa najskôr nechcel nič iné, než zaradiť sa do ich stredu. Odrážali sa z jeho očí, ako hmýriace sa lampióny v diaľke, ktoré sa každú sekundu strácali v tme, než ju zostra preťali reflektory.
Mal presne tri typy priateľov. Sú tu tí, ktorých žena pustila za „po-pracovným“ odreagovaním do jedenástej , tí, ktorí nemajú zo života nič okrem práce a nepoznajú taktiež nič lepšie, než to, čo robia každé svoje, aj najmenšie, voľno... A potom sú tu kolegovia ako on. Mierne zazobaný, mierne slobodný a hlavne trochu znudený „polo-idioti“, ktorých vytiahli tie druhé dva typy, pretože v pokoji tichého bytu by očividne nemali do čoho pichnúť. Často doslovne.
Kožená bunda skončí pohodená na jednej zo stoličiek, jeho kamaráti vzadu, za chrbtom, kde ich nechá s prostými, zvyčajnými slovami, ktoré sa mu ešte nemali dôvod pliesť. Nik sa neuhýnal, nik sa nestaral, nik sa nešiel pretrhnúť kvôli ničomu. Akoby sa z nich v noci stávali flegmatici, prázdne tváre a telá nabité nekonečnou energiou. Musel sa pousmiať, ako vedľa nich kráčal k baru, vyberajúc si zrakom každú medzeru, každú voľnú cestu. Napokon sa zastaví pri bare, oprie sa rukami o pult a všetku pozornosť zavŕta do plných fľašiek alkoholu, ktoré boli vystavené za barmankinou hlavou. Žena len niekoľkokrát sebavedome našpúli pery, než sa nahne nad dosku a nechá polovici mužského osadenstva za ním a vedľa neho, vidieť čipky čiernej podprsenky. Zľahka odvráti pohľad späť ku destilátom, než poniekiaľ monotónne výrazným hlasom objedná rovno niekoľko panákov ku stolu, sám si rukami odťahujúc dva na pult, v závese ich kopnúc do seba, akoby v skle bola čistá voda. Napokon ich položí prázdne späť na bar a jedným prstom odsunie na druhú stranu k o kraju, nechávajúc mladú ženu s hlbokým výstrihom oba s koketným výrazom zhrabnúť. Nezaujatý úškrn na jeho tvári vypovedal všetkému, postoj jeho tela jasne naznačoval, že sa chystá otočiť a vrátiť späť ku kolegom, dúfajúc, že tam aspoň polovica stále sedí. Zrazu ho však niečo zastavilo, akoby rozbehnuté kolesá autobusu, ktoré sa drú na asfalte dostali šmyk na mokrej ceste, alebo vlak vyšiel zo svojich koľajníc.  Najskôr si predstavoval ďalšieho opitého stredoškoláka, od ktorého by si bežní „okresáci“ pýtali občiansky na rohu ulice, kde na mol znovu skončí. Niekto, kto stratil rovnováhu, kto mal všetko okolo rozmazané a ani pri najmenšom nezaregistroval osobu stojacu pred sebou – jeho. Ale keď jeho zrak konečne skĺzne nižšie po tom, čo pootočí hlavou do strany, má chuť len pootvoriť ústa a automaticky zamumlať ospravedlnenie, než sa znovu rozíde preč. Jej pohľad ho pálil na zreničkách a zároveň neznamenal vôbec nič. Akoby jej prítomnosť vypudzovala intenzitu a zároveň ju sama potrebovala doplniť. Ani jeden z nich sa neozval, jediné, čo mu stále bubnovalo ušami bola hlasná hudba a mnohonásobné zarazenie až prezieravosť nad jej natiahnutou pažou, ktorá sa pevne držala jeho pleca. Patrný, aj keď stále slabý dotyk, pod ktorým pulzovali jeho nervy. Mohol skoro cítiť jej dych, ktorý mu tlačil do nosa náprach „chlastu,“ na druhú stranu ľahkú sladkosť, ktorú nedokázal identifikovať. Prižmúri očami a okamžite zvraští obočím, zľahka pootvárajúc ústa, akoby ju chcel prerušiť a zároveň vedel, že to neurobí, že ju nechá pokračovať v čomkoľvek, na čo sa chystala. Jej hlas zanikal v okolí a predsa bola dostatočne blízko na to, aby ju počul dokonale, aby si zafixoval jej tón, melódiu, či farbu, ktorá sa akosi prehrávala stále dookola a on nemohol zakryť svoje pobavenie z tak hlúpej situácie. Nepatrne nakloní tvárou dopredu a rovnakým štýlom jej vracia, očividne niečo, čo malo vyzerať ako ubezpečovanie, naspäť. A tak tam stáli vo všetkej tesnosti. Dve, prakticky z ničoho smejúce sa osoby, uprostred škály ľudí, ktorí len s odporom zazerali z jedného na druhého.
Výrazne nakrčí čelom a bez akýchkoľvek okolkov podvihne nad jej odpoveďou obočím.* Možno znie... Fajn. *Uchechtne sa nad tým s podobnou iróniou ako predtým, pričom zľahka kývne hlavou a ohrnie spodnú peru.* Len trochu nepravdepodobne? *Odvetí, akoby sa jej niečo pýtal a zároveň to bola taká hlúposť, že nad tým ani v opileckom duchu netreba strácať čas.
Jej ruka zostane nastrčená pred jeho nosom, niekoľko bankoviek visieť v nej a ústretovo volať po pomoci – konkrétne jeho pomoci. Akoby nepozvať ju po tom všetkom bol nejaký zločin, alebo to najskôr len chcel urobiť. Chcel tráviť čas v spoločnosti niekoho, s kým si začal rozumieť už prvých päť sekúnd nie príliš zmyselnej konverzácie. Jeho, vzhľadom na ruch, tichý smiech sa rozoznie blízkym okolím, pričom nepatrne pokrúti hlavou a neurčito pokrčí plecami, nenechávajúc po tom, čo doznie jej hlas skoro žiadnu medzeru, ticho.* No, bohužiaľ, namiesto toho dostaneš iný bonus – moju spoločnosť... Plus, ak sa nám ozvete hneď Tequilu, ktorá nás zoznámila a mala by ťa okamžite nalákať. *V úsmeve odhalí predný rad zubov, pričom si jazykom prejde po perách a prstami po zátylku hlavy, vyrovnávajúc si zostrihané končeky vlasov, ktoré mu začali padať do tváre, znovu nahor. Napokon päťdesiat babiek teda nechá jej päťdesiatimi babkami a na niekoľko sekúnd sa obzrie za seba ku baru, natočiac sa jeho smerom v znamení, že jej prosba nezostane odignorovaná.
Pred nimi stál ešte jeden muž a váha jej tela sa zboku opierala do tej jeho, akoby to tak snáď malo zostať už po celý večer. S badateľnou provokáciou obráti hlavu späť k nej, zámerne neschádzajúc očami na jej pery, vediac takmer okamžite, o čo sa snaží.* Že sa so mnou snažíš veľmi nenápadne flirtovať... *Odtrhne zrak na niekoľko sekúnd z jej očí k ruke, ktorou sa ho opäť dotkla.*...A že sa na tom veľmi nenápadne bavím. *Ústa sa mu opäť skrivia do úškrnu, než zľahka pretočí očami a pohodí ramenom do boku.* Aspoň si mala pocit, že ti ho zoberiem, alebo si bola len príliš zúfalá...*Podvihne hlavou dohora, ohŕňajúc naoko sucho perami.*...a ta-tam s mojím egom. *Prišlo mu to, akoby sa nerozprávali prakticky o ničom, akoby každé jedno slovo bola akási irónia, uťahovanie či zábava...A on nemusel myslieť na nič dôležité. Jej monológ bol ďalšími vetami o ničom, od veci a bez významu a predsa sa počas celého jej rozprávania díval zainteresovane a zároveň pobavene spriama do jej tváre, nemôcť spustiť zrak.
Po tom, čo sa konečne dostanú k pultu, príliš nepremýšľa nad výberom. Chcela Tequilu a dostane Tequilu, nemusel by tu stáť už kvôli ničomu inému. Sarkastický tón jeho oslovenia, smiech, ktorý zanikal rovnako ako iné hlasy s predsa vedel, že tam bol, predsa sa každý jeho črta zjemňovala pri pohľade na ničím nezaujatú ženu. Mal pocit, akoby sa neustále provokovali a ani jeden z nich popravde netušil, prečo, netušil, čo od toho čaká a či vôbec niečo. Bol to zvláštny pocit, uvoľňujúci. Rukami sa zaprie o pultovú dosku, pričom zľahka kývne hlavou, ako náhle pred ním konečne stojí jeho objednávka. Podvihne jedným obočím a mykne hlavou do strany.* Si si istá, že to zvládneš aj ty?  *Prenesie spýtavo, vzhľadom na to, že v krvi mala už predsa len viac ako on do doby, než  ju  takmer doženie. Nechodil sem síce, aby sa zoznamoval, no niekedy bolo fajn prehodnotiť zvyky, najskôr ich zakopať a pochovať šesť metrov pod zemou. Zabudol na svojich priateľov, zabudol na prácu, aspoň na niekoľko minút ich odplavila neviazanosť.
Jeho pery sú pootvorené, pohľad registruje len jediný bod v miestnosti, nevnímajúc viac nič ostatné.* Kayden, ale pochybujem, že si to budeme zajtra pamätať. *Pousmeje sa letmo, skoro nepatrne, akoby ho upútalo niečo celkom iné. Jej stisk dlaní zľahka opätuje, ako sa k nemu začne nakláňať, ako opäť cíti jej dych na tvári a ona môže v útržkoch cítiť ten jeho. Zvraští obočím, nechá jej telo opierať sa o to jeho, akoby mu to neprekážalo, bolo v krátkosti ukradnuté, pokiaľ bola bližšie, než by v tento večer očakával. Priam sa ponorí do jej pohľadu, schádzajúc svojím jej blízku tvár. Bolo jasné, že ho naťahuje, to ho však ani na sekundu neodradilo, aby jej kroky nasledoval, aby sa nechal ťahať jej rukou k východu, obchádzajúc všetkých ľudí, ktorí akoby nečakali na nič iné, než do nich budú môcť naraziť.
Chladný vzduch noci sa zmiešaval s tým jeho, rozháňal mu končeky tmavých vlasov, ktoré v tieni prahli čierňavou. Stisk jej prstov stále viedol jeho smer, nechávajúc sa poháňať... Bez myšlienok, bez zmyslu a bez konca. Už hlasné uchechtnutie ujde spomedzi jeho úst, ktoré pootvorené vydychujú kyslík z pľúc, podrážky topánok sa zabárajú do asfaltu chodníka. Chodníka, ktorý zo stotiny na stotinu zmizne s drevenými dverami od bytu, v ktorom nikdy nebol. S buchotom, o ktorý sa ani jeden z nich v ten moment nestaral, či už bola neskorá noc, alebo pár hodín do rána, ju zaprie stále, stojac na chodbe, najskôr rukami a potom telom o dvere, ktoré len tak-tak stihla vôbec odomknúť. Jeho myseľ stála na rovnej ceste bez prekážok, mohlo to byť len tým alkoholom, či jednoduchými sympatiami, bez váhania sa vrhal dopredu. Pritlačil svoje pery na jej, ochutnávajúc, strhnúc ju so sebou, zapierajúc sa jednou dlaňou o drevený rám za jej hlavou, zatiaľ čo druhou putujúc snáď po každom milimetri jej tela, zachádzajúc stále pod bundu tam a späť. Jeho oči boli zavreté, skoro nevnímal, ako potočila zboku kľučkou a oboch vtiahla dnu, takmer sa potknúc o prvú vec, ktorá im vstúpila do cesty.* Takže možno, huh? *Dokáže zamumlať medzi tichým, opitým smiechom a bozkami, ktoré sa opäť na chvíľu zastavia, ako zhodí jej bundu, vyzdvihne ju na seba v rukách a obaja sa ani nevediac jak, dostanú až k posteli, na ktorú ju bez rozmyslu položí, skláňajúc sa nad ňu. Neobzeral sa v byte, prakticky nevnímal neznáme priestory, miestnosti, ktoré si snáď všimne až ráno. Jeho noha tento krát narazí na hranu poličiek, nechávajúc z výšky dopadnúť na zem niekoľko kníh a blokov, keď od jej krku pomaly zdvihne tvár a zahľadí sa na bodrel, ktorý spôsobil. Prižmúri očami a nechá medzi perami vyjsť predný rad jeho zubov v úsmeve, s ktorým sa z vrchu pozrie späť na ňu, ako mu chce s neprestajnosťou vyhrnúť tričko.* A čo bude s ním? * Jednou rukou sa podopiera nad jej ramenom, aby ju celkom nezaľahol, pričom druhou siahne na väčšieho plyšového medveďa, ktorý pri nich už automaticky skončil na okraji postele, zahryznúc si do spodnej pery a zhodiac ho celkom na zem.* Pochybujem, žeby to chcel náš kamoš vidieť. *Pretočí očami, vrátiac sa späť k jej perám, čo ona využije, aby sa spod neho zaprela a zatlačila tento krát jeho hlavu do vankúša. Vydýchne jej horký vzduch do úst, ako sa nad ním nakláňa, než s krivým úškrnom obkolesí perami jej sánku , prechádzajúc zdola až ku krku, na ktorý sa jej prisaje, pridržiavajúc ju na sebe jednou rukou. Jej podprsenka bola dole rýchlejšie, než si predstavoval, všetko ich oblečenie zostalo prachom ležať rozhádzané okolo postele a všetok ten alkohol ich natoľko otupil, že nevnímali takmer nič, okrem seba, na chvíľu zabudli na všetko dôležité.*
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Vortex Bar & Grill   

Návrat nahoru Goto down
 
Vortex Bar & Grill
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Contaminated Zone RPG :: Místnosti :: Atlanta-
Přejdi na: