Contaminated Zone RPG

Roleplay Czech/Slovak Game; Facebook stránka, kde nájdete všetky potrebné informácie: https://www.facebook.com/contaminatedzonerpgczsk/?fref=ts
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Fulton County

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Admin
Admin


Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 01. 05. 16

PříspěvekPředmět: Fulton County   Sun May 01, 2016 9:55 pm

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://contaminatedzone-rpg.forumczech.com
Raelyn Elliot

avatar

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 02. 05. 16
Age : 30
Location : Atlanta

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Mon May 09, 2016 9:51 pm

(Šla pozdě. Ani fakt, že si vzala taxi, ji nezachránil, protože v tuhle hodinu byly zácpy snad všude a ani jí se bohužel nevyhnuly. Nakonec usoudila, že bude lepší, když dojde na místo určení pěšky. Proto asi kilometr od jejího cíle nechala zastavit taxík, aby mohla řidiči za volantem zaplatit taxu, kterou si naměřil, vystoupit z vozidla a vydat se směrem k jedné z významných právnických firem tady v Atlaně. Byla to zatraceně drahá kancelář se službami, které si jen tak někdo nemohl dovolit, ale politik, který byl v průšvihu kvůli úplatkům, které bral od firem, aby jim přiklepl veřejné zakázky tady v Atlantě, si rozhodně mohl dovolit platit si za jejich právní služby. A protože od zmíněného politika slyšela v telefonu neustále "obraťte se na mého právního zástupce", tak tak učinila. Dohodla si schůzku s jedním z právníků, kteří zastupovali vlivného muže, co bral úplatky. Netušila, jestli se od právníka dozví něco, co už nevěděla, ale možná, že se vyvrátí některé spekulace, které kolují po městě. Ona na spekulace moc nebyla, chtěla fakta a nebála se si pro ně zajít, i když to teď znamenalo jít kilometr v podpatcích pěšky městem. Už když si volala taxi, měla zpoždění, protože její pes si udělal něco s packou a i když se jí to zrovna vůbec nehodilo, nemohla ho jen tak nechat, aby pajdal. Na to ho měla až příliš ráda. Takže se nejdřív sebrala, aby jela k veterináři se svým zlatým retrieverem Branem. Zvěrolékař vytáhl ze psí packy docela dlouhou a hluboko zaraženo třísku, takže vlastně nakonec nelitovala, že dala přednost svému mazlíčkovi, protože by byla vážně nerada, kdyby se mu tříska v pacce zanítila. Veterinář Branovi packu obvázal a ona mohla klidně zase domů. Jenomže to už tak dobře nestíhala tu schůzku. Měla asi ještě pět minut, aby přišla úplně na čas a už teď věděla, že to nezvládne. Uchýlila se dokonce i k tomu, že si krátila cestu různými pochybnými uličkami jen, aby zkrátila svoje zpoždění. Možná, že by nebylo od věci, kdyby do té firmy zavolala a omluvila se za zpoždění, které bude mít. Zastavila se uprostřed uličky a začala v kabelce hledat svůj mobilní telefon, aby vytočila číslo advokátní kanceláře.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Samael Balthasario

avatar

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 09. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Mon May 09, 2016 10:40 pm

Seděl na malé, značně ošoupané pohovce ve svém skromném příbytku. Nohy má jako správný výkvět ulice na stole, cpe do sebe slané nachos, které si kupodivu zaplatil. Nemusel ho nikde krást, ani loudit po své bývalé přítelkyni, která pracuje jako obsluha v místním kině a má všechno jídlo a pití na účet podniku. Jaká náhoda, že si jí Samael vybral. Vydržel s ní týden, než mu jídlo přestalo chutnat a filmy zadarmo začaly vadit. Americký fotbal je lepší, než hollywoodský film s přehnanými efekty. Vykřikne radostí, když jeho oblíbený tým skóruje. Zběsilým výkřikem převrhne svou večeři na pohovku. Očividně si nedělá velké starosti o pořádek. Pak to uklidní. Teď se musí postavit a smést drobky z černých džínů. Natočí hlavu ke zdi, od které slyší cizí hlasy. Spíš výkřiky souseda, aby držel hubu. "No jo, no jo." Zavře na něj zpátky a bouchne do stěny. Útok musel oplatit. Nemá příliš dobré sousedské vztahy. Právě započal menší bitvu se sousedem, ten se snadno nevzdává a bušení do zdi opakuje několikrát za sebou. Je opilý, ty kecy se nedají poslouchat. Chytne se za hlavu a pak zamíří ke dveřím. Po cestě stáhne z opěradla gauče černou koženou bundu se šedivou kapucí. Vyleze z bytu a cestou po schodišti si bundu navlékne. Kapuci si automaticky nestahuje, skryje svou tvář i vlasy pod ní. Neobtěžuje se s otvíráním dveří, vrazí do nich ramenem. Dřevěné domovní dveře se s drobným zavrzáním otevřou. Jsou to obyčejné levné "lítačky", které nesčetněkrát vysklil, když se vracel domů na mol. Se sousedem by mohli soupeřit o titul nejhoršího souseda v ulici, co v ulici, v celé Atlantě. Venku se upře o kovové zábradlí a nasaje do plic chladný večerní vzduch. Lokty se opírá a svůj naštvaný pohled zabodne do popelnic přímo naproti jemu. Žije ve špíně a bordelu. Zavrtí hlavou a mávne rukou na pozdrav. U popelnic sedí bezdomovec Jeremy. Někdy si s ním z legrace povídá a podělí o jídlo, když sám má dost. Nemůže ho nazvat přítelem, ale je to rozhodně ten nejčestnější člověk v ulici. Podívá se doprava. Celý ulice je temná s jednou blikající lampou. Nemohl si dovolit lepší bydlení, než v téhle pochybné zapadlé čtvrti, kde bydlí samá chamrať. Zaslechne známou mobilní melodii. Zahledí se na opačnou stranu, předkloněný maličko přes zábradlí. Několik desítek metrů od něj spatří blonďatou slečinku. Moc dobře jí nevidí do tváře, ale podle stylu oblečení a kabelky usuzuje, že o peníze nemá nouzi. Skousne si ret a vsune pravou do ruku do kapsy. Vytáhne několik zmuchlaných papírků a nějaké drobné. Zavrčí zkoušeně. Má méně, než čekal. Stejný obsah v ruce vrátí do kapsy a sejde schody. Přemýšlí, jestli má jít do akce nebo ne. Potřebuje jíst, nachos je fajn, ale nezasytilo ho. Zbytky z gauče si může nechat k snídani. Teď by si dal něco, co má v sobě alkohol. Stáhne si kapuci víc do obličeje, počká si, až k němu bude žena zády a rozeběhne se ve snaze, sebrat její kabelku. Čapne jí a prudce trhne rukou. Nezastavuje se, utíká dál i s kabelkou. Byl by utekl, kdyby svým jednáním nesrazil ženu k zemi. Nechtěl být hrubý, ani jí ublížit. "Sakra!" Zakleje hlasitě a zastaví se. Sklopí pohled k zemi a vrací se k ženě. Očividně stráví další noc na policejní stanice, ale musel se ujistit, že jí nic není. Je to zloděj, ne hulvát. "Jste v pořádku? Já,.. já.." Nenachází správná slova, aby své chování ospravedlnil.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raelyn Elliot

avatar

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 02. 05. 16
Age : 30
Location : Atlanta

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Mon May 09, 2016 11:10 pm

(Ještě ani nedošla na konec uličky, takže nezahlédla bezdomovce, který byl skrytý za popelnicí. Možná, že by mu i byla něco dala, kdyby dorazila až k němu a neměla tolik na spěch. Ale to by byly jen spekulace, protože se to nestane. Ve Fulton County bydlí a je jí jasné, že ne každá ulice je zrovna bezpečná a neměla by se zřejmě zdržovat v zapadlých uličkách jako je tato, ale byla dost nervozní, protože nebyla zvyklá na to, že by někam přišla pozdě. Zodpovědnost a dochvilnost byla její doménou a ona se na tuto svou stránku spoléhala. Ne vždy ale všechno vyjde tak, jak si představujete. Dnešní den byl už od rána stvořený k tomu, aby se zkazil, jak jen nejvíc to šlo. Nejdřív pes, pak zpoždění, dopravní zácpa, která ji v tuto chvíli rozhodně nepomáhala. Co se ještě mohlo stát? Vymyslela by toho jistě dost, ale nechtěla myslet na to, jak se tento den může ještě víc pokazit. Zavolá do kanceláře, omluví se a pak se co nejrychleji dostaví na místo určení a bude doufat, že si na ni ještě někdo udělá čas. Pokud ne, tak se pomodlí za to, aby dostala šanci nějaký další den, kdy si na ni některý z právníků najde malé okénko volného času. Nervozita jí rozhodně nesvědčila, protože díky ní nemohla nahmatat svůj telefon v kabelce. Vždycky se divila tomu, kolik se toho do tak malého prostoru může vejít a ještě ztratit. To je zřejmě opravdu vyloženě ženská doména, že v kabelce nosí div ne celý byt vložený do cestovního balení. Nahmatala jedno sluchátko, což znamenalo jediné. Pokud půjde po hmatu po kabelu, nakonec se dostane až ke svému cíli a mobil bude nalezen. Konečně se jí alespoň v něčem začalo dařit. Otočila se zády k delší části uličky a zvedla hlavu. Po hmatu se konečně dostala až ke svému telefonu a musela se pro sebe alespoň trochu pousmát. Konečně nějaká výhra. Jenomže ještě neměla mobil ani pořádně pevně v ruce, když v ten moment do ní někdo narazil. Někdo s dost velkou silou na to, aby jí vytrhl kabelku z ruky a ona se skácela k zemi. Dobře. Tenhle den může být ještě milionkrát horší, než očekávala. Naštěstí dala instinktivně ruce před sebe, takže se jimi zapřela a utlumila tak pád. Přesto si dokázala odřít o štěrk bradu i dlaně a o tom, že si ušpinila svoje smetanové šaty, o tom ani nemluvila. Nebyla ten typ, co by často klel, ale tentokrát si to nemohla odpustit.) Zatraceně. (Vzhlédla, jestli náhodou nezahlédne zlodějíčka, který ji právě zbavil její kabelky, jak mizí někde za rohem. K jejímu překvapení se ale zloděj zastavil a začal se starat o její zdraví. Nejdřív si myslela, že to snad není možné, proto na muže chvíli dost nevěřícně koukala. Nakonec se vzepřela na svých odřených dlaní a nějak se jí podařila vstát.) Od kdy se zloději starají o to, co se stalo jejich obětem? (Povytáhla obočí a její pohled byl stále stejně nevěřícný jako na začátku. Pak natáhla beze slova ruku, jako by tím říkala, ať tu kabelku navalí zpátky. Mohl se teď klidně zase otočit a utéct, když viděl, že jí není nic vážného, ale ona ví, jak vypadá, takže by jí musel vypíchnout oči nebo ji zabít, aby ho nešla udat na policii, pokud jí tu kabelku nevrátí.) Myslím, že to, co máte ve své ruce, je moje. (Dodala nakonec.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Samael Balthasario

avatar

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 09. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Mon May 09, 2016 11:33 pm

Ach bože, proč on je takový ňouma? Proč se chová jako sobec jen někdy? Nemůže být bezohledný a lhostejně neustále? Všechno by bylo mnohem snadnější. Žádné výčitky, žádné hlodání svědomí. Prostě nic. Prázdno jako v jeho ledničce. Zaplaví ho pocit vítězství, jakmile pevně svírá kůži kabelky. Nepotřeboval ani běžet sprintem, kapuce mu poskakuje na hlavě, ale nepadá. Nakonec pohyb kapuce zneškodní obyčejným zastavením. Nedohnala ho bloncka, nýbrž vlastní svědomí. Neměl v úmyslu být surový. Okrádal kohokoliv ženy, muže. Jednou dokonce malého kluka, ale ta sušenka byla vážně jeho nejoblíbenější. Neodolal. Stejně jako neodolal svému pudu sebezáchovy. Vrací se pokořeně ke své oběti. Mlčí, dokud nedojde úplně k ní. Všimne si odřené brady a dlaní. Zatváří se sklesle. Tohle nechtěl, ale stalo se. Přežije to, nemusí na šití. Ani na psychickou újmu diagnóza nevypadá. Ačkoliv není doktor, pohledem zjistí spoustu věcí. Mlčky sjede špinavé šaty zkoumavým pohledem. Snad nebude chtít zaplatit čistírnu. Nemá peníze ani na nejlevnější prací prášek. Poslední poprašek zlikvidoval dnes při pokusu o vyprání košile, jelikož ho v dohledné době čeká soudní řízení. Košile bohužel operaci nepřežila se a zcvrkla se. Mohl by jí nosit Spencer. Malý plyšový tučňák, kterého mu jednou koupila sestra. Vybudoval si k němu zvláštní vztah. Stydí se za něj. Kdykoliv se ho na něj někdo zeptá, tvrdí, že není jeho ale bývalé přítelkyně, které si ho u něj zapomněla. Jak by takový tvrďák, jako on, mohl přiznat zálibu v plyšových tučňácích. "Nejsem zloděj, jen jsem si nemohl nevšimnout, jak se s tou kabelkou taháte. Chtěl jsem Vám pomoct." Pronese lehce pobaveným tónem a nevinně pokrčí rameny. Pomoc zvednout očividně nepotřebovala. Pochybuje, že by jí od něj přijala. Cukne rukou. Tím od ní kabelku oddálí. "Ale, ale." Zakmitá ukazováčkem volné ruky a pousměje se. "Chtěla jste říct.." Vztyčí názorně ukazováček. "Bylo moje." Schová kabelku za záda se šibalským výrazem. Drzý zloděj, který se místo prosby o milost provokuje. Dělá mu to náramně dobře. Netváří se jako sériový vrah, ani násilník."Slibte mi, že na mě nezavoláte policii, pokud Vám kabelku vrátím." Pronikavým a elektrizujícím pohledem šedých oči se na ní zahledí. Prohlédne si detaily její tváře. Trošku odřená, ale čistá. Nepatrně cukne koutky. Vyčkává, co mu odpoví na nabídku. Nemá problém s kabelkou zmizet. Jak řekla, viděla mu do tváře, ale co na tom? On nemá, co ztratit. Při nejhorším bude sedět aspoň v chládku a s jídlem zdarma. "Plus pozvání na panáka jako omluvu." Doplní s drzým úšklebkem."Dlužíte mi to." Zatváří se významně. Nepředpokládá přijetí vlastního pozvání na panáka za její peníze. Pokusil se jí okrást, byla by blázen, kdyby kývla. Buď blázen nebo šíleně odvážná. Ale každé dobrodružství je nebezpečné. Věnuje jí zvědavý až vyzývavý pohled a zvedne malinko obočí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raelyn Elliot

avatar

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 02. 05. 16
Age : 30
Location : Atlanta

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Tue May 10, 2016 12:24 am

(Neměla v povaze, že by najednou vybouchla a seřvala toho chlápka na dvě doby, co si to dovoluje. Vlastně jí jen málokdy bouchly saze. Její povaha byla celkem mírná a rozvážná a někdo by si mohl říct, že působí dost zakřiknutě. V soukromí to možná tak bylo, ale pokud šlo o práci, dokázala si prosadit svůj názor a mít slovo, když ho potřebovala. Nedalo se říct, že by snad nastavovala v práci jinou tvář než v soukromí, jen měla ke svému zaměstnání trochu jiný přístup, než k soukromému životu. A v práci se stýkala každý den s lidmi, zatímco doma jí dělal společnost jen její zlatý retriever.  Sem tam navštívila svého bratra nebo matku s otčímem, aby se neřeklo, že se jich nějak straní. Většinou spolu byli všichni po kupě o různých svátcích. Bydleli ve stejném městě, nebylo pro ně zas až tak složité se navštěvovat. Ale musela přiznat, že měla ráda svůj klid a její malý dům jí ho dokonale nabízel. Od chvíle, kdy zemřel její manžel, vlastně možná v nějaké takovéhle uličce, akorát v New Yorku, se tak nějak nedokázala pořádně nikomu otevřít a nemohla najít cestu ven z toho kolotoče vzpomínek na muže, který měl být jejím partnerem na celý život, a místo toho s ní strávil pouhé tři roky. I když to byly ty nejlepší roky jejího života. Možná proto to i po třech letech od jeho smrti stále tak bolelo. Nikdy nenavštívila místo činu, kde se to stalo. Nikdy nedostala tu odvahu. Možná by měla být mnohem víc vyděšená z toho, co se jí teď stalo, měla by se zlobit na celý svět a na tenhle systém, ale k čemu by jí to bylo? Místo toho raději zachovala chladnou hlavu, protože jestli jí mělo něco opravdu pomoci, nebyly to nářky ani nadávky, ale zcela racionální jednání. Kdo se tu ale nechoval racionálně, to byl zlodějíček, který měl jistou kořist s docela slušným obnosem v její peněžence a mobilním telefonem, který nebyl zrovna nejlevnější, protože jí zároveň sloužil jako dost nadupaný elektronický diář. Byla to jeho škoda, že neřízl zatáčku a nezmizel za rohem a neradoval se někde opodál z kořisti. Nenašla by ho. I kdyby se nějak zmátořila, zřejmě by ho nedohonila, nebo by se jí ztratil někde v davu. Neměla by šanci ho ani nijak identifikovat až na jeho oblečení, které mohl nosit každý druhý, protože kdo dnes nevlastní mikinu a koženou bundu? Policie by ho nemohla za nic stíhat a on by si chvíli užíval peněz, co tak narychlo "vydělal". Jeho chyba, že se zastavil, jeho chyba, že se k ní vrátil a najednou se strachoval o to, jestli jí nějak neublížil. Popravdě to pro ni byl dost nevšední úkaz. Neřekla by, že je muž nováček, a přesto tu teď před ní stál, aby se ujistil, že jí nijak neublížil a ona se mohla zahledět do jeho tváře a zapamatovat si ji. Musela protočit oči nad jeho slovy. Snad si ani nemyslel, že by mu to mohla sežrat? Tak naivní nebyla.) Samozřejmě. A od té samé lásky a starosti o to, abych se neutahala k smrti díky tomuto těžkému břemeni, jste mi vytrhl kabelku z ruky a srazil mě samou horlivostí mi pomoci k zemi. (Rozhlédla se kolem, jako by někoho hledala.) Žádné děti tady nevidím, takže si ty pohádky nechte na jindy. (Podívala se mu zpříma do očí. Byla sarkastická, což u ní nebylo až tak časté. Ale to, že zachovala klid, musela vykompenzovat alespoň něčím, protože byla naštvaná. Ne, že ne. Samozřejmě, že vyžadovala svou kabelku zpět. Natažená ruka a upřená pohled toho byl důkazem. Ale zlodějíček se nějak hodně rychle otrkal a začal být drzý. Zřejmě s tím musela počítat, protože zjistil, že jí nic moc není a nemusí volat záchranku, aby se o ni postarala. Hřebínek mu opět narostl velice rychle. Ale jednou věcí si byla jistá. Tu kabelku jí vrátí. Bylo dost jisté, že tady v té uličce bydlel, takže by policistům netrvalo dlouho ho najít, kdyby utekl.) Když mi tu kabelku dáte, aniž by v ní něco chybělo, nezavolám je. Vsadím se, že už takhle máte dost problémů a další nepotřebujete. (Natáhla k němu ruku důrazněji. Měl poslední šanci jí kabelku vrátit. Nedělalo jí problém na policii opravdu zavolat. Na druhou stranu si nemyslela, že je to nutné. Ten zlodějíček se stejně nenapraví a zřejmě už ho stejně při nějaké krádeži chytili, takže nějaký ten vroubek bude mít. Bylo to pouze na něm, jak se rozhodne. Při jeho dalších slovech na něj jen nevěřícně zírala. On si ještě dovolí pozvat se na panáka na její účet? Ten má vážně drzou kuráž, až je to neuvěřitelné.) Na nějaké plus můžete rovnou zapomenout. (Odsekla a přimhouřila naštvaně oči. I její trpělivost má své meze, ačkoliv je mírný a nekonfliktní člověk.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Samael Balthasario

avatar

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 09. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Tue May 10, 2016 12:58 am

Je relativně v klidu. Neohlíží se kolem a rozhodně nespěchá z místa činu. V téhle uličce leželo na zemi několik bezvládných těl. Lidé je jen obcházeli. Nikdo se nezajímal, zda-li dotyčný žije, nebo se již odebral na odpočinek. Nikdo se tu nezajímá o nikoho. Samotná policie se téhle čtvrti vyhýbá. Hemží se to tu narkomany, zloději, dokonce vrahy. Kdo by dobrovolně nasazoval svůj krk? I police je na tohle ghetto marná. Raději se zde často nezdržují a když už, tak pětičlenné komando. Nemá strach, že by na něj někdo zavolal polici. Lidé tady mají svých problémů dost. Každý druhý má na krku trestný čin, byla by hloupost volat policii. Nikdo není bez viny. Navíc jemu se nic stát nemůže. Než se přijela policie utekl by a nebo dělal troubu, co nic neukradl a tahle blondýnka je pouze zhrzená přítelkyně, co se mu snaží ublížit. Zaujatě jí pozoruje. Přemýšlí, co je zač. Upravená, navoněná. Rozhodně není odsud. Na to má čich. I její parfém přebývá okolní zápach kanalizace a splašků, co lijí lidé rovnou z oken do malé temné ulici mezi dvěma řadami činžovních domů. Většina vchodu nejsou hlavní. Pouze zadní východ přímo k popelnicím. Zvenku vypadají domy jakž takž k světu. Z druhé strany je na ně úplně jiný pohled. Oči sem nevidí. Popraskaná omítka a vymlácená spodní okna jsou dekorací každého jednotlivého domu. Nenuceně se usměje a zakroutí pobaveně hlavou při pohledu na špičky svých bot. "Přesně, jak jste řekla." Přikývne. Právě mu dala skvělou výmluvu pro policisty. Typický on, ze všeho si dělá legraci. Ze strážců zákona jak by smet. Vymýšlí si různé nesmyslné báchorky, kterými peprní svůj popis situace. Ať už místo něj kradli mimozemšťané, nebo mu cizí mobilní telefon nastrčil do kapes agent FBI. Nestará se o to, jestli dávají příběhy smysl, ale o to, jak kysele se poldové tváří. Pohled k nezaplacení. Jednou ho dokonce poslali na cvokárnu, seznámil se tam s fajn lidma. Nic logického z nich nevymámil, ale skvěle se těch 24 hodin bavil. Lepší než návštěva zábavního parku. "Každý má rád pohádky. Vlastně já zapomněl." Předstíraně sehraje grimasu údivu. "Vy bohatí žijete v pohádce." Že by se mu do hlasu vloudila závist? Přeměří si jí pohledem. Určitě patří mezi ty bohaté nány, které stahují zvířata z kůže a chlubí se ve společnosti. Klidně na ní hledí. Nepřibližuje se, ani neustupuje. Kabelku stále svírá prsty za zády. Nepřipadá v úvahu, aby ji teď vrátil. Minuty trápení ještě neskončily. Scénář má ve svých rukou. Všechno bude podle něho. Tečka. "K tomu volání.." Odkašle si. "Očividně nejste zdejší." Nadechne a strojeně milým hlasem pokračuje. "V téhle ulici není signál." Pokrčí rameny. Jen na ní hraje divadlo, jenže to ona neví. Může mu věřit, nemusí. "Co takhle jedna sklenička a já Vám pak kabelku vrátím, hm?" Skousne si netrpělivě ret po vznesení svých požadavků. Ujal se role vyjednávače se ctí. Nakloní hlavu do strany, zatváří se dotčeně. Další herecká šaráda. "Dost problémů?" Položí si ruku na hruď. "Já?" Ujistí se nevěřícně. Snad, jako kdyby bylo okolo dalších deset lidí a on si nebyl jistý, komu slova směřují. Sjede pohledem k natažené ruce. Bez servítek jí chytne kolem zápěstí a přitáhne blíž k sobě. Natáhne její ruku do úrovně ramen a prohlédne si odřeninu."Měla byste si najít na pohotovost, vypadá to na amputaci."Zkoumá ránu a nakonec jí ruku pustí. Nedržel jí surově, jen pevně, aby se mu hned nevysmýkla."No, dobře." Pohodí rameny. "Obejdu se bez plusu." Pousměje se. Tváří se jako pár všeho tvorstva a sem tam zbloudí pohledem přímo do jejích očí. "A co takhle mínus ve vaší peněžence po pár panácích, které vypijeme?" Vždy si najde skulinku. Nebo přijde na vhodný slovní obrat, co mu pomůže k vytouženému cíli. "Líbíte se mi." Oznámí nevzrušeně. "Nedáte se snadno. Většina žen by se rozbrečela a prosila o slitování. Očividně nevypadám nebezpečně.." Povzdechne si. "Ale jsem." Snaží se znít schválně výhružně. Moc mu to nejde, pobavení ve hlase nejde zamaskovat. "Tak co vy na to?" Vytáhne schovanou kabelku a zamává s ní před obličejem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raelyn Elliot

avatar

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 02. 05. 16
Age : 30
Location : Atlanta

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Tue May 10, 2016 3:18 pm

(Při tom všem shonu a spěchu tak nějak pozapomněla, jakou částí čtvrti si to krátí cestu. Tyhle místa zrovna neměly tu nejlepší pověst, ale byl to nejrychlejší způsob, jak se dostat do části, kde měly sídla bohaté koncerny a mezi nimi i advokátní kancelář, do které mířila. Připadalo jí to vlastně zvláštní, jak tak bohatá část Fulton County může sousedit s tou nejšpinavější a nejchudší. Ale protiklady se přitahují zřejmě nejen ve vztazích, ale je tomu tak i u jiných věcí. Možná, že se zlodějíčci, násilníci a další chamraď stahovala právě sem, protože věděli, že to mají k bohatším kořistem blíž. Ona sama bydlela v té "venkovštější" části, kde nesahaly budovy k mrakům. Pár ulic bylo zaplněno jen domečky se zahradami a dostatkem prostoru, aby se tam zabydleli rodiny s dětmi. Ona neměla ani muže, ani děti. Přesto si přesně v téhle části vyhlídla malý domek s větší zatravněnou plochou, kterou si nechala i oplotit, aby její pes měl kde pobíhat, když zrovna není doma a nemůže se mu věnovat. Každopádně ona teď vůbec neřešila, do jaké uličky se to zrovna dostala a že zřejmě nebylo úplně nejlepší, když se tu zastavila, aby si zavolala, ale už se stalo a ona se teď musela potýkat s tím, že se ji někdo pokusil okrást, srazil ji při tom k zemi a místo toho, aby utekl, tak se vrátil, aby zjistil jestli jí nic neprovedl. Jednání zloděje se jevilo jako vážně nezvyklé. Možná, že by mu to všechno opravdu hned odpustila a mávla nad tím rukou, kdyby jí tu kabelku prostě bez řečí vrátil a klidil se z cesty, aby se konečně dostala do té kanceláře. I když minuty ubíhaly a ona dost pochybovala, že by si na ni ještě našel někdo čas. Navíc si o ní budou myslet bůh ví co, když se jim ani neomluvila za zpoždění, nebo že nakonec nepřijde vůbec a prošvihne svůj termín úplně. Tohle jí rozhodně nepomůže k tomu, aby její pověst byla bez poskvrnky. Tenhle chlápek si možná vydělával na živobytí kradením a podfuky, v tomhle městě jsou taky lidé, kteří se snaží dostat se k penězům poctivou cestou a velkou dřinou. A ona patřila mezi ně. Samozřejmě, že novinařinu nedělala kvůli penězům. Byl to její koníček a bavilo jí to a její výplata byla příjemným bonusem. I když rozhodně nemohla říct, že by její novinářská práce vydělávala majlant. A pořad, který uváděla na regionální televizi, to byla spíš jen taková peněžní prémie, než aby jí to opravdu vydělávalo. Přeci jen, regionálky většinou nemají zase tolik peněz a nemohou si dovolit platit svoje zaměstnance tak jako celostátní televize či kabelovky. Tenhle floutek ji okrádal o čas, který ji stál peníze. A její šéf rozhodně nebude nadšený z toho, že přichází s prázdnou. Šéfy nikdy nezajímaly důvody toho, proč se tak stalo, protože to považovali za výmluvy a neschopnost něco získat. Bylo to jen omlouvání vlastních nedostatků. Ona mohla vědět pravdu, mohla se dušovat, že se jí stalo až moc špatných věcí najednou, které ji znemožnili dostat se na místo určení včas a dostat kýžené informace, ale tohle šéfa zajímat nebude a mohl by se tak z toho stát první větší konflikt mezi ní a jejím nadřízeným. A za všechno bude vděčit chlápkovi, který stál před ní. Zakroutila nevěřícně hlavou. Vy bohatí? Vážně použil tato slova? Pohádkově bohatá nebyla ani náhodou, ale přesto si mohla dovolit život, který byl podle jejího názoru kvalitní. Za vším se ale skrývala píle a dřina. Nic nedostala zadarmo a ani nic zadarmo nechtěla.) Takže o tomhle to celé je? O závisti? Pane, dovolím si vám říct, že mě vůbec neznáte a netušíte, jak moc jsem či nejsem bohatá. Zřejmě mám víc peněz než vy, to nepopírám, ale vydělávám si je. Plnohodnotnou prací. Možná byste to měl taky zkusit. Pracovat. Pak byste si třeba tak nestěžoval. (Zkonstatovala. Nebyla v tom ironie, sarkasmus, neposmívala se mu tím. Řekla to s takovým klidem, jako by to byla jen všední konverzace mezi dvěma lidmi, kteří se tu potkali a rozhodli se, že prohodí pár slov o tom, jak to jde a jak se mají.) K tomu volání... zapomněl jste, že máte moji kabelku stále ve svých rukou, takže bych jen těžko mohla ze svého mobilního telefonu někomu zavolat. Ale čistě náhodou vím, že tam za rohem je telefonní budka a já mívám v kapse vždy nějaké ty drobné. (Její šaty totiž měly po stranách kapsy a mince v jedné z kapes opravdu byly. Tak nějak si do každého oblečení, které nějaký ten prostor mělo, dala pár bankovek či mincí pro případ nouze.) Vy sice s mojí kabelkou utečete. Ale já zaručeně vím, že tady bydlíte. (Ukázala na dům za sebou.) A bude jen otázkou času, kdy se sem budete muset vrátit a policie vás tu zastihne. (Pokrčila rameny. Jestli si myslel, že navrch má pouze on, tak to se pletl. I ona dokázala vymyslet záložní plán. Musela to umět, protože ani ne tak při práci novinářky, jako redaktorky, bylo potřeba, aby reagovala pohotově na všechny podněty.) Měníte podmínky vyjednávání. Sklenička za kabelku nebyla v plánu. Původně to znělo tak, že vy mi ji vrátíte a já nezavolám policii. A toho bych se taky držela, pane. Můžete být rád, že po vás nebudu chtít vymáhat peníze za čistírnu a taky ušlý zisk a náhradu škody za to, že mě zdržujete od velmi důležité pracovní schůzky, kterou už beztak kvůli vašemu vpádu do mého osobního prostoru nestihnu. (Její tón hlasu je faktický. Nechtěla se nechat tím floutkem nijak rozhodit. Ale hlavně potřebovala získat svoji kabelku a pospíchat do právnické firmy, jestli náhodou se tam nad ní ještě nesmilují. I když nevěděla, jestli ji tam v takhle zašpiněných šatech, odřenou a mírně rozcuchanou vůbec pustí. Na druhou stranu by aspoň viděli, že si vážně nevymýšlí, když bude tvrdit, že byla přepadena. To, že se s ním vybavovala, ji ale vlastně taky okrádalo o čas, takže by bylo možná nejlepší tohle celé handrkování nějak ukončit. To, že jí chňapnul po ruce a přitáhl si ji k sobě, se jí vůbec nezamlouvalo a dalo by se říct, že její vysoké hradby, které kolem sebe za tu dobu, co s ním tady bavila, postavila, se teď zbortily. Narušil její osobní prostor ještě víc, než tím, že z ní strhl její kabelku. Nemohla říct, že by ji tiskl nějak závratně silně, že by měla dostat strach, ale nebylo jí to příjemné.) Aby za chvíli nemuseli amputovat něco vám, protože to už nebude funkční. (Uchýlila se k výhrůžce. Bylo jasné, jakou partii tím myslela. Tedy ona věděla, na jakou partii si teď bude zlodějíček dávat největší pozor. Nebude žádné plus, nebude ani žádné mínus. Žádný panák někde v baru. Bylo odpoledne a ona rozhodně neměla v plánu někde odpoledne pít. Navíc ještě měla práci.) Ale vy se mi nelíbíte, pane. (Odsekla mu. Myslel si, že ji dostal? Že se tady z něho bude hroutit do kolen? Ne, to tedy ne. Sice opravdu nerada používá fyzickou sílu a násilí, ale má takový pocit, že kdyby to teď neudělala, zřejmě by tu stála ještě večer a další den, aby získala svou kabelku, protože zloděj by se jí stále snažil přesvědčit, ať s ním jde na panáka. A proto máchne silně rukou a dlaní mu narazí přímo do ucha. Naučila se to v kurzech sebeobrany a útočníka to naprosto uzemní, protože v uchu je centrum rovnováhy, které se takovou ránou naruší. Potom už jen stačilo, aby chňapla po svojí kabelce a znovu se jí zmocnila, což taky udělala. Musela se usmát, když teď pro změnu ležel na zemi zloděj.) Říkala jsem, že vám možná budou muset Brzy něco amputovat. Myslela jsem ucho. (Působila naprosto klidně a tím možná mohla zlodějíčka vytočit ještě víc, ale to jí teď nebránilo v tom, aby se na podpatku otočila a namířila si to směrem od něj. A musela uznat, že ten chlápek v ní probudil jakousi provokativní náladu, kterou už dlouho neměla a ona tak mohla jistým způsobem vyjít ze své komfortní zóny. Zastavila se u toho bezdomovce a vytáhla z peněženky padesát dolarů. Dala je s úsměvem muži.) Něco pro vás. Pokud mi uděláte laskavost, nerozdělujte se s tamtím válejícím se mužem, když to po vás bude chtít. Děkuji. (S úsměvem pak pokračovala dál v cestě. Svou kabelku si nyní dost hlídala a doufala, že nyní už do svého cíle dorazí.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Samael Balthasario

avatar

Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 09. 05. 16

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Tue May 10, 2016 10:12 pm

Tváří tvář dospělé ženě se cítí provinile. Výčitky ho provázely téměř při každé krádeži. Bohužel žádné jiné korektnější řešení nebylo. Práce se nehledá obtížně, jen všude požadují kvalitní vzdělání, to je základ, kterým neoplývá. Postavil si hlavu jako tvrdohlavý mezek a na další studia po základní škole se vykašlal. Sem tam rozhodnutí lituje, jenže i kdyby se pokusil vystudovat vyšší školu se zaměřením, tak by ji jistě nedokončil. Ne kvůli lenosti a hlouposti, ale kvůli tomu, že by ji neměl z čeho financovat a raději umře hlady, než aby musel prosit své rodiče. Dokáže se o sebe postarat sám. Ne zrovna nečestnější cestou, ale i tak se sám naučil spoustu věcí. Po propuštění z vězení se snažil pracovat jako poslíček. Rozvážel pizzu po celé Atlantě. Nebylo to sice vysněné povolání, ale práce ho bavila v rámci mezí. Měl svůj klid a vlastní moped. Okolí se mu vysmívalo, jeho kamarádi také. Nesnesl pokles svého ega, a při jedné z objednávek přidal pěstí do nosu zdarma. Dostal okamžitého padáka. A teď není řeč o padáku, se kterým by chtěl jednou vyskočit z letadla. Miluje adrenalin a nebezpečí. Nikdy se neuchýlil k drogám, prodával je, ale nebral. Jeho drogou je adrenalin. Setkává se s ním i při téhle situaci. Sic z něj pomalu opadává, ale i tak miluje ten pocit, když má před někým utéct s věcmi, které si poctivě nakradl."Tím chcete říct, že krást zvládne každý? Tak to pr, na to musíte mít talent." Ohradí se nechápavým pohledem. Nepopírá závist. Chtěl by se mít dobře, nestarat se o to, kde co sežene. Ale když není jiné východisko, musí krást. Nedělá to jen tak pro nic za nic. Kdyby nekradl, umřel by hlady. "Pracoval bych." Pokrčí rameny."Kdybych žil v jiné době, kde se hledí na na něco jiného než titul ze školy.." Pronese ostře. Štve ho celá společnost a systém stylu "Nemáš školu, nejsi nic." On je někdo. "Možná jste si toho nevšimla. "Propne hruď a pohlédne se na ní s nepatrným úsměvem na rtech. "Jsem novodobý Robin Hood, slečno." Kývne hlavou, jako kdyby se ukláněl a dával jí najevo poklonu. Tak jak to dělal skutečně Robin Hood, pokud existoval. On věří, že ano. Miluje filmy spjaté s touhle osobou. "Bohatým beru, chudým dávám." Zabodne si palec do hrudi. Poukazuje na okolnost, že on je ten chudý a nelže. Má ho za zloděje a póvla, jenže ho vůbec nezná. Netuší, jaký je. Nestará se jen o sebe, o jídlo se dělí se svým psem. Našel při jedné z nočních akcí. Původní majitel se k němu nechoval hezky. Přímo před jeho očima nebohého psa mlátil svou holí. Zabránil starému zlému dědkovi, aby psa dál týral a za všechny peníze, co měl u sebe, psa odkoupil. Od té doby mu dělá společnost. Mimo jiné se dělí s dalšími lidmi v podobné situaci. Nemůže si dovolit běhat po městě a shánět práci, kterou mu stejně nedají. Trestní zápis z rejstříku nevymaže mávnutím kouzelného proutku. "Já si nestěžuju, co jsem si nadrobil, to si sním." Zcela vážně se na ní podívá. Nehází vinu na druhé, nevinní osud ani nic podobného. Je si vědom svých chyb a vypořádává se s nimi po svém. Pofidérním způsobem. Není zrovna nejpříkladnějším mužem, ale má dobré srdce. Důležité je, že to ví on sám a okolí je mu ukradené. Ten, kdo chce, uvidí i jeho dobrou stránku. Naslouchá jí, při čemž mu cuká pobaveně koutek. "Vložila jste mi do rukou další karty." Musí přiznat, že tohle ho nenapadlo, ale nediví se tomu. Je příliš zaměstnaný rozhovorem s ní. Baví ho to. Dlouho si povídal s člověkem, který nemá v hlavě prázdno, nebo pivní kostku. Ohlédne se směrem, kde by měla být telefonní budka. Přikývne bez okolků. Má skutečně pravdu. Budka je opravdu za rohem. Otázkou zůstává, zda-li je funkční. Zdejší spratci se baví neustálým voláním a následnými útěky do tmy. Nečetné výjezdy sanitek, hasičů nebo policie stály místní úřady dost peněz. Stává se, že je sluchátko hluché. Zrovna před týdnem se pokusil dovolat své sestře, bohužel byl odpojen dřív, než vůbec naťukal správné telefonní číslo. "Navíc bych Vás mohl uhodit zezadu, kdybyste se o to pokusila. Jak jste řekla. Mám svých problémů dost." Našpulí rty a těká pohledem z její tváře na odřené ruce. "Plus to, že víte, kde bydlím. Jste pro mě potencionální hrozba." Nevinně sladkým hlasem vyhrožuje. Neublížil by jí, to asi sama ví. Proč se někdo, kdo by jí chtěl ublížil, staral o to, jestli je v pořádku. Všechno by bylo snadnější, kdyby prostě utekl a nestaral se. Bohužel čas nevrátí. Navíc, i kdyby mohl, zachoval by se stejně. Teď už je to jedno. "Ani se tomu bydlení říkat nedá." Pronese zcela vážně. Kdo by tu chtěl bydlet dobrovolně? Asi jen narkomani, kteří tu mají na každém rohu dealera. Naštěstí se téhle pozice vzdal. Drogy by mu vynesly možná víc, ale není to nic pro něj. Několikrát byl v ohrožení života. Není to legrace prodávat drogy vypatlaným feťákům, kteří pro dávku udělají a obětují cokoliv. Je mu z těch lidí špatně. Skousne si ret a sleduje ji ocelovým neústupným pohledem. Je vážně chytrá. Možná proto ho tahle žena baví. Žádná vystrašená chuděra, ale rázná osoba. Několikrát ho o tom svým chováním ujistila. Rozhodne se, že ji na skleničku dostane, děj se, co děj. Chce o ní zjistit víc. Kdo a co je zač. I kdyby měl sedět s prázdnou skleničkou, protože by odmítla platit za člověka jako on, šel by do toho. "Plány i časy se mění." Pohodí rameny a odrhne si vlasy z čela. "Myslím, že byste moc peněz nevymámila. I vaše drobné.."Koukne na postranní kapsu. "Jsou víc, než to co mám." Oznámí otevřeně naprosto bez servítek. Nestydí se za to, že je chudý. "Víte, i na krádeže musíte mít talent. Nemůže to dělat, kde kdo." Odmlčí se a sjede jí pohledem. "Třeba vy." Osočí si z nedostatečného množství talentu a dovedností, které by jako zlodějka potřebovala. "Nevěřím, že umíte utíkat." Zavrtí pobaveně hlavou. "Zkuste si jiný styl života, než který vedete a pak mě suďte." Myslí svá slova naprosto seriózně. On se snažil žít odlišným stylem života dřív, nevyšlo to. Teď si našel jinou cestu. Mnohem těžší, na druhou stranu něčím naplňující. Postrádající smysl, ale pochopitelnou. "Někdy prostě člověk nemá na vybranou." Zabručí tiše při pohledu zabodnutým do země. Mluví až příliš s člověkem na ulici. Samotného ho to zaráží. "Práce, nepráce." Pokrčí rameny. "Slečno, já se také snažím pracovat a všechno jste mi překazila." Usměje se nenuceně. Má pravdu, on pracoval, ale teď už nemůže. "Jsme si kvit, i když bych pořád radši toho panáka." Konstatuje klidně. Nebude se vtírat moc okatě. Pravidlo číslo jedna: Nejevit přílišný zájem. Nepatrně poodstoupí vzad. Rozhodně nestojí o žádnou amputaci. Došlo mu, co má asi tak na mysli. Drží si odstup, co kdyby náhodou. Přimhouří oči. Nevadí mu tón, jakým s ním mluví. Je zvyklý. Plno lidí s ním jedná špatně. Dobírají si ho, osekávají. Někteří se ani nenamáhají s odpovědí. Nic neodpovídá, nemá slova, kterými by se obhájil. Každému se líbí něco. Například jemu upřímná odpověď. Zranila mu ego, ale nebála se odpovědět hezky a rázně od plic. Prosadí si svou, je mu to sympatické, přestože taktika očividně nefunguje. Nadechne se. Konečně přišel na něco, co by mohl po krátké odmlce a civění do prázdna odpovědět. Ples. Štípne ho ve tváři a v uších se rozezní kostelní zvony. Rána byla vážně ukázková. Nepostrádala švih ani sílu. Přesně a krásně mířená. Zavře při facce oči, cítí jen bolest ve tváři, což ho donutí udělat další kroky vzad. Hází od slečny zpátečku, je nebezpečná. Bohužel postupným vzdalování zakopne o kartónové krabice za ním. Ztratí rovnováhu a spadne na zem. Na levý bok. Kabelku při pádu pustil, aby pod sebe mohl dát ruce. Dopad nebyl devastující. Nic si neodřel na rozdíl od ní. Přiloží si ruku na bolestivé místo a několikrát si jej promne prsty. Nepodívá se na ní. Leží na boku, masíruje si zarudlý flek na tváří. Zvony v uších pozvolna utichají, kdežto štiplavá bolest neodchází. Pomalu se zvedá ze země a než svůj plán uskuteční, žena odchází. Opráší si kalhoty, dívá se jejím směrem. "Sexy." Zabručí pro sebe a pak se usměje. Nezlobí se na ní. Zasloužil si to. Sice ne takovou jobovku, ale měl se chovat slušněji. Stáhne si kapuci z hlavy, nepřestává se za ženou dívat. Nemohl si odpustit výhled na její postavu zezadu. Nakloní hlavu do strany a pootevře pusu. Palcem si otře kapku krve ze rtu. Omylem se kousl. Ránu od téhle slečinky vůbec nečekal, o to víc ho zajímá. Nechal by jí v klidu odejít, není to žádný stalker, ani se znovu nechce zmocnit kabelky. Otočí se opačným směrem, chce jít domů. Slyší vibrace. Sáhne si do kapsy pro telefon. Tak počkat? To nevibroval jeho telefon. Ohlédne se za sebe na zem, kde leží její telefon. Při pádu se nějakým nedopatřením dostal z kabelky a zůstal ležet na zemi pod ním. Není divu, že si ho nevšimla. Ohne se v zádech, vezme mobil a zadívá se na obrazovku. Vyskočila zpráva, která slečnu jistě nepotěší. Neviděl celou zprávu, jen zobrazený kousek. "Už ani nemusíte chodit, nemáme čas jen na Vás, paní Elliotová." Víc ani vědět nepotřebuje. Dost jí zavařil. Pokud si myslel, že facka byla až moc, teď zjišťuje, že byla moc málo. Zkazil plány jí, ona jemu. Můžou začít s čistým štítem a první věc, co udělá, je správná věc. Doběhne blondýnku. "Počkejte!" Křikne při klusu a zastaví se kousek za ní. "Mám něco, co je Vaše." Zvedne ruku s mobilem do úrovně ramen.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raelyn Elliot

avatar

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 02. 05. 16
Age : 30
Location : Atlanta

PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   Wed May 11, 2016 5:43 pm

(Pan novodobý Robin Hood jí mohl leda tak políbit šos, protože ji tu zdržoval od práce. Kdyby jí prostě čapnul kabelku a utekl, bylo by to pro ni vlastně mnohem jednodušší než teď. Zní to sice dost uhozeně, ale bylo tomu tak. Kdyby totiž prchl, ona by se dostala do právnické firmy jakž takž na čas, aby jim tam vše vysvětlila, zavolala odtamtud rovnou na policii a při troše štěstí ještě dokončila rozhovor s jedním z právníku pana úplatného radního. Takhle se to všechno komplikovalo, ale i ona má svůj pohár trpělivosti. A ačkoliv je rozhodně větší a hlubší, než poháry ostatních kolem, neznamenalo to, že nemůže přetéct. Má za to, že každý jiný by se se zlodějem takhle nepáral a rovnou by ho buď zpacifikoval, nebo šel zavolat policii i přes to, že by o svůj majetek přišel. Ale s informacemi, které má i ona, a to, že tu ten dotyčný bydlí, by to udělal každý. Ona ale tomuhle chlápkovi chtěla dát šanci, aby jí kabelku vrátil a každý si mohl jít svou cestou, jenomže on to byl až takový floutek, že ji chtěl provokovat a do konce se na její účet pozvat na panáka. Krást rozhodně nemohl každý, to byla pravda, ale který zloděj se vrací za svou obětí, aby se ujistil, že jí nic neudělal a nakonec vyjednával o tom, že když s ním půjde na panáka a nezavolá na policii, tak jí tu kabelku vrátí? Tohle celé jí přišlo jako nějaká skrytá kamera, ale na takový blbý vtip do bylo už až příliš dlouhé. A ona vážně spěchala, což ji vedlo k tomu, aby jejich konverzaci ukončila. Nebyla to zrovna cesta, kterou by se ubírala nejraději, ale ten chlápek by se asi jen tak setřást nedal, kdyby ho opravdu silně nenapálila do ucha a nešmrncla při tom i o jeho tvář, která tak pěkně znachověla. Už ji nebavilo více čekat, jestli se zloděj "umoudří" a kabelku jí vrátí i bez toho, aniž by musela jít někam na skleničku. Vzala si svou kabelku a nevšimla si, že z ní bohužel vypadl její mobilní telefon. Chtěla mít tohle už konečně co nejdřív za sebou, takže se ani neohlížela, aby zkontrolovala, jestli tam v tom spěchu něco nenechala. Popadla ji trochu provokativní nálada, takže ještě obdarovala bezdomovce, ale ani tehdy si nevšimla, že svůj mobilní telefon postrádá. Teď už se nechtěla zaobírat nějakým telefonováním do firmy, rovnou tam mířila. Netušila, že už ani nemusí, protože na jejím mobilu se právě objevila zpráva. Kdyby ho měla u sebe, tak by si ji mohla přečíst a alespoň se nějak omluvit. Takhle zatím kráčela ulicí, aniž by tušila, že její cíl už o ni nestojí. A přišlo to zas. Vážně? Ten chlap si nedal pokoj? Už z toho byla až skoro nešťastná, že se na ni ten zlodějíček tak upnul, že ji bude snad sledovat až k ní domů. Protočila oči ještě, než se otočila zpátky k němu. Normálně by ho ignorovala, ale jeho slova o tom, že má něco, co patří jí, ji donutila se alespoň podívat, co že to má. Svěsila ramena, když uviděla svůj mobil. Byla už vážně unavená a dokonce i otrávená tím vším handrkováním. Netušila, že tento den bude zrovna takový. Chňapla po mobilu a k jejímu překvapení se muž nebránil a telefon jí přenechal. Že už by ho ty hry taky přestaly bavit? To by mu tedy radila. Podívala se na displej, který se zrovna rozsvítil, protože zmáčkla postranní tlačítko. Na obrazovce se ukázala sms zpráva, která pro ni nebyla rozhodně lichotivá. Vlastně jí ještě víc zkazila její den a ona tušila, že za chvíli to bude ještě o něco horší, protože jí bude volat její šéf, kterému právnická kancelář jistě už taky dala vědět. A tak to bylo tu, její neposkvrněná pověst kvalitní novinářky byla pošpiněna. A samozřejmě, jak předpokládala, její telefon se rozezněl. Nemusela se ani dívat na displej, aby věděla, kdo jí volá. Její šéf... Zvedla telefon a aniž by stačila něco říct, tak se z druhé strany drátu linul do jejího ucha řev. Nepochybovala o tom, že i když nemá mobil na hlasitém odposlechu, i tak je to dost slyšet. Nechtělo se jí to zvedat zrovna před tím zlodějem, ale kdyby to nevzala zrovna svému šéfovi teď v tenhle moment, mohlo by se taky stát, že kdyby se vrátila do redakce, měla by sbalenou krabici se svými věcmi a mohla by rovnou odejít, protože by měla padáka.) Ano, nebyla jsem tam. Ano, vím, že je to velice neprofesionální. (Odpovídá na jeho otázky, které do telefonu doslova řval. Ona sama zachovávala klid, alespoň v hlase nebylo znát, že by ze situace byla nějak nervózní, i když její mimika těla už naznačovala něco jiného.) Vím, že mě nic neomlouvá pro to, že jsem to nestihla. Budu se snažit domluvit si jiný termín. (Poslouchala dál jeho neustálé řeči.) Když to nepůjde, vymyslím něco jiného. (Začala mírně poklepávat nohou.) Podívejte, zamířím tam rovnou hned teď, pokusím se jim to vysvětlit a vše urovnat, dostat informace a napsat kvalitní článek, jako to dělám vždycky. Prostě mě jen nechtě dělat svou práci. Zatím nashle. (Típla telefon a hlasitě vydechla. Bude muset ty informace dostat, jinak se jí v práci vytvoří jeden velký problém. Podívala se na toho zloděje.) Když mě omluvíte, pane, právě půjdu vynasnažit spravit to, co jste zapříčinil. (Uložila si mobil zpátky do kabelky. Vlastně aniž by to věděla, tak se o ní dneska dozvěděl věci, které by ho k ní mohly zavést i někdy jindy. Zná její příjmení a z telefonátu si jistě dokázal dovodit, že bude nejspíš novinářka. Ona bude doufat, že už se s tímto mužem nikdy nesetká a ulici, ve které ho potkala, se bude rozhodně vyhýbat.)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Fulton County   

Návrat nahoru Goto down
 
Fulton County
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Contaminated Zone RPG :: Místnosti :: Atlanta-
Přejdi na: